Oficiálně Anti
3. ledna 2009 v 0:30 | Katik
|
TOKIO HOTEL
Jelikož jak jste si všimli teď jsem tady dlouho nebyla takže se hodně změnilo jako to že teď jsem anti Tokio Hotel omlouvám se fanynkám ale nějak mě to přešlo a teďkon je vážně nemusim jen abyste to věděli.........
Omluva
1. ledna 2009 v 22:47 | Katka
|
Něco málo o mně a blogu
Omlouvám se, že jsem tady nebyla celkem delší dobu, ale dávám si předsevzetí . Budu sem chodit častěji a psát více článků..
Intivní zpověď Anety Langerové
24. prosince 2008 v 11:23 | katka
|
Rozhovory
Intimní zpověď Anety Langerové

Aneta Langerová
V sedmnácti letech se jí život obrátil naruby. Zvítězila v soutěži SuperStar, vydala desku Spousta andělů a po dvou letech přichází s novým, tentokrát už autorským albem Dotyk.
/* */ 
Na vaši novou desku Dotyk, ke které se uskuteční 19. června koncert v Paláci Akropolis v Praze, fanoušci netrpělivě čekali víc než dva roky. Opravdu jste ji celou tu dobu připravovala?
"V roce 2005 jsem hlavně koncertovala a zpívala písničky z prvního alba. Nad novou deskou jsem začala uvažovat až v roce 2006. Celé přípravy se tedy z mé strany protáhly až na rok a půl. Nechtěla jsem nic uspěchat. Zvlášť po zkušenostech s prvním albem, které muselo být hotové se vším všudy za pouhé tři týdny."
"V roce 2005 jsem hlavně koncertovala a zpívala písničky z prvního alba. Nad novou deskou jsem začala uvažovat až v roce 2006. Celé přípravy se tedy z mé strany protáhly až na rok a půl. Nechtěla jsem nic uspěchat. Zvlášť po zkušenostech s prvním albem, které muselo být hotové se vším všudy za pouhé tři týdny."
V čem dalším byla ta práce jiná?
"Na prvním albu jsem vlastně jen používala svůj hlas. Tam jsem se ani jinak na přípravách podílet nemohla. Album Dotyk jsem oproti tomu připravovala z větší části i autorsky - psala jsem hudbu i text. A to pro mě bylo určitě mnohem příjemnější."
"Na prvním albu jsem vlastně jen používala svůj hlas. Tam jsem se ani jinak na přípravách podílet nemohla. Album Dotyk jsem oproti tomu připravovala z větší části i autorsky - psala jsem hudbu i text. A to pro mě bylo určitě mnohem příjemnější."
To je ale úžasné! Já osobně si nedokážu představit, jak někdo může napsat písničku. Neměla jste strach, když jste se o to poprvé začala pokoušet?
"Já jsem si to také nedokázala představit. Tedy až do té doby, než jsem to zkusila. Hodně mi pomohl Michal Hrůza, který mě posadil k papíru a dovolil mi vstát, až když jsem napsala první text nebo hudbu. Pak jsem pochopila, že tomu musím dát prostor a hlavně věřit. Pak už to jde samo. Teď mě psaní baví a někdy mám pocit, že jsem si na něm vytvořila závislost. Zvášť na psaní textů, i přestože nejsem žádná velká češtinářka! Líbí se mi, když myšlenka visí někde nade mnou, já ji ve správný okamžik zachytím a 'jen' ji přenesu na papír."
"Já jsem si to také nedokázala představit. Tedy až do té doby, než jsem to zkusila. Hodně mi pomohl Michal Hrůza, který mě posadil k papíru a dovolil mi vstát, až když jsem napsala první text nebo hudbu. Pak jsem pochopila, že tomu musím dát prostor a hlavně věřit. Pak už to jde samo. Teď mě psaní baví a někdy mám pocit, že jsem si na něm vytvořila závislost. Zvášť na psaní textů, i přestože nejsem žádná velká češtinářka! Líbí se mi, když myšlenka visí někde nade mnou, já ji ve správný okamžik zachytím a 'jen' ji přenesu na papír."
Nosíte tedy s sebou stále tužku a papír nebo diktafon?
"Diktafon na psaní textů nepoužívám, ale tužku a papír mám u sebe neustále. Psaní je totiž o té malé chvíli, kterou nesmím prošvihnout. Nemůžu si říct, teď ne, teď se mi nechce, to mě napadne za chvíli znovu. Už nikdy se totiž stejná myšlenka nezopakuje. Je to vždycky jedinečné kouzlo okamžiku."
"Diktafon na psaní textů nepoužívám, ale tužku a papír mám u sebe neustále. Psaní je totiž o té malé chvíli, kterou nesmím prošvihnout. Nemůžu si říct, teď ne, teď se mi nechce, to mě napadne za chvíli znovu. Už nikdy se totiž stejná myšlenka nezopakuje. Je to vždycky jedinečné kouzlo okamžiku."
Tak to tedy možná ty nejlepší nápady dostáváte až ve chvíli, kdy si lehnete do postele a ukládáte se ke spánku?
"Jasně! Takhle vznikla skoro celá deska. V noci se mi dělá nejlépe - mám klid, ticho, nikdo mě neruší, můžu si uniknout do svých fantazií a hledat náměty naprosto instinktivně. Nemusím řešit, co je dobré a co ne. Prostě všechno, co mě napadne, napíšu, a tak to většinou i zůstane."
"Jasně! Takhle vznikla skoro celá deska. V noci se mi dělá nejlépe - mám klid, ticho, nikdo mě neruší, můžu si uniknout do svých fantazií a hledat náměty naprosto instinktivně. Nemusím řešit, co je dobré a co ne. Prostě všechno, co mě napadne, napíšu, a tak to většinou i zůstane."
Vaše texty sice vznikají v noci, ale nejspíše zobrazují zážitky a události, které se nahromadily přes den. Z jakého období ty události pocházejí?
"Víceméně jsou to celkem aktuální zážitky, situace, které jsem prožívala a řešila v posledních dvou letech. Reagovala jsem na to, co se kolem mě dělo a co jsem prožívala. Minulostí - tím, co jsem už prožila a zřejmě budu ještě dál zpracovávat, jsem se nechala inspirovat jen ve dvou písničkách."
"Víceméně jsou to celkem aktuální zážitky, situace, které jsem prožívala a řešila v posledních dvou letech. Reagovala jsem na to, co se kolem mě dělo a co jsem prožívala. Minulostí - tím, co jsem už prožila a zřejmě budu ještě dál zpracovávat, jsem se nechala inspirovat jen ve dvou písničkách."
Ale upřímně, vaše texty mi připadají také dost tajemné a složité, samé náznaky a hádanky. Jak si myslíte, že si je budou posluchači vysvětlovat?
"Deska se jmenuje Dotyk a je to velmi intimní album. Do textů jsem se tedy snažila vložit maximum. I když možná někdy zní tajemně, snažila jsem se, aby ve výsledku nebyly depresivní. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby posluchači v písničkách objevili hlubší podtext a aby jim přinesly také špetku naděje. To je hlavní téma desky a doufám, že lidi tu naději ucítí a poznají. I když na druhou stranu je samozřejmě otázka, jak se k tomu kdo postaví, protože když vidím, jak se většina Čechů dívá na muziku, tak nevím... Možná to bude těžší, než jsem si představovala."
"Deska se jmenuje Dotyk a je to velmi intimní album. Do textů jsem se tedy snažila vložit maximum. I když možná někdy zní tajemně, snažila jsem se, aby ve výsledku nebyly depresivní. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby posluchači v písničkách objevili hlubší podtext a aby jim přinesly také špetku naděje. To je hlavní téma desky a doufám, že lidi tu naději ucítí a poznají. I když na druhou stranu je samozřejmě otázka, jak se k tomu kdo postaví, protože když vidím, jak se většina Čechů dívá na muziku, tak nevím... Možná to bude těžší, než jsem si představovala."
V každém případě jste novým albem udělala velkou osobní
zpověď - o tom, co prožíváte, jaká jste… Až doposud jste byla dost nečitelná. Sice upřímná, skromná, hodná, velmi introvertní, ale nic dalšího se o vás člověk nedozvěděl. Teď na vás určitě spousta lidí změní názor. Jaká tedy je Aneta teď? V čem jste se změnila?
"Připouštím, že jsem byla trochu nečitelná, a právě proto jsem teď chtěla udělat intimnější, otevřenější desku, aby se lidé o mně dozvěděli mnohem víc. A aby také měli možnost a právo se rozhodnout, jestli o mě stojí, jestli mě chtějí poslouchat, anebo ne. A co se změnilo? Nejspíš nic.
zpověď - o tom, co prožíváte, jaká jste… Až doposud jste byla dost nečitelná. Sice upřímná, skromná, hodná, velmi introvertní, ale nic dalšího se o vás člověk nedozvěděl. Teď na vás určitě spousta lidí změní názor. Jaká tedy je Aneta teď? V čem jste se změnila?
"Připouštím, že jsem byla trochu nečitelná, a právě proto jsem teď chtěla udělat intimnější, otevřenější desku, aby se lidé o mně dozvěděli mnohem víc. A aby také měli možnost a právo se rozhodnout, jestli o mě stojí, jestli mě chtějí poslouchat, anebo ne. A co se změnilo? Nejspíš nic.
Tuším, že jsem vnímána jako velký introvert, ale svým způsobem to tak není. Ve svém prostředí, mezi blízkými jsem úplně jiná - jsem živelnější. Spíš je to jen takový dojem, který svým chováním vyvolávám. Prostě nejsem ten typ, který všechno řeší hned, chvíli mi trvá, než se otevřu. A v neposlední řadě neřeším všechno s každým. To určitě ne."
Dá se tedy říct, že jste tedy introvert showbyznysu?
"To asi ano, ale albem Dotyk i tohle tvrzení trochu vyvracím. V textech popisuju běžné věci a dělám si z nich legraci. Opravdu si myslím, že jsem tentokrát ukázala i tu druhou stránku, ale lidé se k ní musí prokousat. Pokud tomu nedají šanci, tak to neobjeví."
"To asi ano, ale albem Dotyk i tohle tvrzení trochu vyvracím. V textech popisuju běžné věci a dělám si z nich legraci. Opravdu si myslím, že jsem tentokrát ukázala i tu druhou stránku, ale lidé se k ní musí prokousat. Pokud tomu nedají šanci, tak to neobjeví."
Co ještě plánujete se Světluškou?
Zrovna teď připravujeme otevření druhé kavárny Potmě, kde obsluhují nevidomí. Je to projekt, který měl loni na karlovarském festivalu premiéru a zároveň i velký úspěch. Otevíráme ji v Praze na Ovocném trhu od 6. do 13. června, otevřeno bude od nevidím do nevidím.
Zrovna teď připravujeme otevření druhé kavárny Potmě, kde obsluhují nevidomí. Je to projekt, který měl loni na karlovarském festivalu premiéru a zároveň i velký úspěch. Otevíráme ji v Praze na Ovocném trhu od 6. do 13. června, otevřeno bude od nevidím do nevidím.
SuperStar jste vyhrála v sedmnácti letech, teď je vám dvacet. Tohle období je v životě člověka složité tak jako tak, natož když se stane velkou hvězdou. Cítíte, že jste od tohoto věku, na který se každé dítě těší, měla trochu jiné očekávání, než jaký nakonec byl?
"Myslela jsem si, že si budu jen užívat, budu s partou svých známých, budeme jezdit pod stan, pod širák a budeme si dělat, co budeme chtít, budeme blbnout, dělat vylomeniny, bude legrace… Místo toho jsem na ně neměla tolik času a zabývala jsem se sama sebou.
"Myslela jsem si, že si budu jen užívat, budu s partou svých známých, budeme jezdit pod stan, pod širák a budeme si dělat, co budeme chtít, budeme blbnout, dělat vylomeniny, bude legrace… Místo toho jsem na ně neměla tolik času a zabývala jsem se sama sebou.
Občas jsem dokonce měla problémy s navazováním kontaktu s původními přáteli. Bylo to složitější. Teď se to ale zase obrátilo v dobré, protože jsem našla nové přátele a někteří z těch původních mi zůstali. Bylo to jen takové období a na všechny ty vylomeniny ještě budu mít čas. Na to všechno ještě není pozdě a budu mít možnost si užít."
V každém případě jste ale musela rychleji dospět, protože jste řešila věci, na které člověk v tomto věku obvykle ani nepomyslí.
"Je to možné, ale určitě nejsem sama, komu se to stalo. Je to samozřejmě trochu jiný život, ale nějak zásadně mi to nevadí. Docela si to užívám, že si můžu všechno řídit. Kluci v kapele mi říkají 'šéfová' :-) a mě to baví ve dvaceti letech šéfovat kluky, kteří jsou starší než já. Je to celkem fajn."
"Je to možné, ale určitě nejsem sama, komu se to stalo. Je to samozřejmě trochu jiný život, ale nějak zásadně mi to nevadí. Docela si to užívám, že si můžu všechno řídit. Kluci v kapele mi říkají 'šéfová' :-) a mě to baví ve dvaceti letech šéfovat kluky, kteří jsou starší než já. Je to celkem fajn."
A jaký máte vztah s bratrem Nikolou, který vám dělá manažera? Tam jste také šéfová nebo ctíte i jeho rozhodnutí?
"Když dostanu nabídku, nejdřív se mě zeptá, jestli do toho chci jít, a když odmítnu, tak to respektuje, a pokud souhlasím, snaží se mi o tom zjistit co nejvíce informací. Pořád to záleží na mně, pracuje se mnou jako s osobou, která jde s kůží na trh. A podle toho se také chová."
"Když dostanu nabídku, nejdřív se mě zeptá, jestli do toho chci jít, a když odmítnu, tak to respektuje, a pokud souhlasím, snaží se mi o tom zjistit co nejvíce informací. Pořád to záleží na mně, pracuje se mnou jako s osobou, která jde s kůží na trh. A podle toho se také chová."
Věříte v osud? V to, že máme některé věci dopředu dané?
"Ano. Věřím, že náhody neexistují. Všechno je někde dané, předurčené jak by to mohlo být. Nevěřím na náhody."
"Ano. Věřím, že náhody neexistují. Všechno je někde dané, předurčené jak by to mohlo být. Nevěřím na náhody."
A jak si vysvětlujete ten svůj? Staly se vám dva osudové momenty - zemřela vám maminka a vyhrála jste SuperStar. Obojí bylo velmi silné.
"Obojí byly zásadní zlomy v mém životě. Ten první se stal, když mi bylo čtrnáct let. Tehdy jsem si musela vyzkoušet, jaké to je starat se sama o sebe, být samostatná a ještě se dostat z temnoty, vyrovnat se s tím, že něco definitivně skončilo.
"Obojí byly zásadní zlomy v mém životě. Ten první se stal, když mi bylo čtrnáct let. Tehdy jsem si musela vyzkoušet, jaké to je starat se sama o sebe, být samostatná a ještě se dostat z temnoty, vyrovnat se s tím, že něco definitivně skončilo.
Bylo mi čtrnáct let a neuměla jsem to pochopit. Nedokázala jsem mít nadhled, což snad ani nejde. Nakonec jsem se z toho ale musela dostat, což mě později uvnitř hodně upevnilo. Určitě jsem svým způsobem už tehdy musela dospět."
Co nebo spíš kdo vám v těch nejtěžších chvílích pomáhal?
"Rodina, táta, sourozenci. Vždycky jsme byli vychováváni tak, že rodina by měla držet pohromadě, ať se děje, co se děje. A to se i stalo a za to jsem ráda. Nikomu nám z toho nebylo dobře, ale i přesto jsme se semkli a vyšli jsme z toho tak, abychom mohli dál fungovat, a nám se to, myslím, podařilo.
"Rodina, táta, sourozenci. Vždycky jsme byli vychováváni tak, že rodina by měla držet pohromadě, ať se děje, co se děje. A to se i stalo a za to jsem ráda. Nikomu nám z toho nebylo dobře, ale i přesto jsme se semkli a vyšli jsme z toho tak, abychom mohli dál fungovat, a nám se to, myslím, podařilo.
Byl to zásadní moment, ve kterém jsem poznala sílu své rodiny. A vítězství v SuperStar? Zpívání a muziku jsem sice už od dětství měla ráda, ale nebyla jsem sebevědomý člověk, nechtěla jsem se exhibovat na veřejnosti. V SuperStar to přišlo samo. Do soutěže mě přihlásil táta, já bych se k tomu neodhodlala. Nejsem soutěživý typ, nedělá mi dobře se někam cpát a dělat jujuchu před kamerami, přesvědčovat lidi, aby mě zvolili. Spíš naopak.
Celou soutěž jsem se někde schovávala, aby mě kamery neviděly. Byla jsem úplně rudá, když se mnou dělali rozhovor, a nevypadlo ze mě nic jiného, než ano, nebo ne. Takže SuperStar je určitě velký osudový paradox v mém životě. A jak si ho vysvětluju? Nevím, asi mi to osud chtěl ulehčit."
Vy jste opravdu celou dobu vypadala, že jste ani nedoufala, že byste mohla vyhrát!
"To jsem opravdu nevěřila. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, lidi pro mě hlasovali a já jsem nevěděla, čím jsem si je získala. Nedělala jsem show, nebo něco, co by je mohlo bavit. Bylo pro mě překvapující, že se to takhle stalo. Lidi mě vzali a posadili mě na vrchol."
"To jsem opravdu nevěřila. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, lidi pro mě hlasovali a já jsem nevěděla, čím jsem si je získala. Nedělala jsem show, nebo něco, co by je mohlo bavit. Bylo pro mě překvapující, že se to takhle stalo. Lidi mě vzali a posadili mě na vrchol."
A už to víte, čím jste si je získala?
"To by museli říct oni. Já sama si to netroufnu soudit. Prostě jsem přišla, zazpívala a zase odešla. Považovala jsem to za to nejčistší, co můžu udělat. Nic jsem po nikom nechtěla, na nikoho jsem netlačila."
"To by museli říct oni. Já sama si to netroufnu soudit. Prostě jsem přišla, zazpívala a zase odešla. Považovala jsem to za to nejčistší, co můžu udělat. Nic jsem po nikom nechtěla, na nikoho jsem netlačila."
Jak jste řešila nepřítomnost maminky. Kdo ji nahradil? Komu jste se svěřovala?
"Bráchovi. Nikola se mě ve čtrnácti letech ujal. Choval se ke mně, jako by byl můj rodič. Ségra se starala o praktické věci, abych chodila do školy, abychom měli co jíst. A brácha si se mnou povídal, věnoval se mi. Zpočátku to ale nebylo jednoduché. S mámou jsem totiž měla hodně hezký vztah, povídaly jsme si úplně o všem a s nikým jiným z rodiny jsem si tak blízká nebyla.
"Bráchovi. Nikola se mě ve čtrnácti letech ujal. Choval se ke mně, jako by byl můj rodič. Ségra se starala o praktické věci, abych chodila do školy, abychom měli co jíst. A brácha si se mnou povídal, věnoval se mi. Zpočátku to ale nebylo jednoduché. S mámou jsem totiž měla hodně hezký vztah, povídaly jsme si úplně o všem a s nikým jiným z rodiny jsem si tak blízká nebyla.
O to větší šok pro mě bylo, když najednou odešla. Najednou jsem neměla komu všechny ty věci říct. Ale naštěstí tady byl brácha, který mi dal čas a nechal mě najít si k němu cestu. Netlačil na mě, čekal až do chvíle, kdy jsem to sama dokázala. Nebylo to jednoduché. Musela jsem se naučit svěřovat se mu, dokázat se mu otevřít. Když se to ale stalo, ulevilo se mi a začala jsem se čistit."
Vzpomenete si na den, kdy jste vyhrála SuperStar? Jaká jste měla očekávání?
"Úplně nejvíc ze všeho jsem se bála. Měla jsem strach, že mě to strhne někam, kam jsem věděla, že nechci jít. Bála jsem se, že podlehnu každému názoru, který se šustne kolem mě a že nedokážu zůstat svá. A tak jsem si připravila takovou obrannou zeď, díky které jsem tohle všechno ustála. Později jsem si začala být sama sebou jistá, věděla jsem, že všechno záleží jenom na mně - jestli se změním, anebo ne."
"Úplně nejvíc ze všeho jsem se bála. Měla jsem strach, že mě to strhne někam, kam jsem věděla, že nechci jít. Bála jsem se, že podlehnu každému názoru, který se šustne kolem mě a že nedokážu zůstat svá. A tak jsem si připravila takovou obrannou zeď, díky které jsem tohle všechno ustála. Později jsem si začala být sama sebou jistá, věděla jsem, že všechno záleží jenom na mně - jestli se změním, anebo ne."
A jaká byla pak realita? Co vás příjemně překvapilo, a co naopak zklamalo?
"Největší překvapení pro mě bylo to, jak mě fanoušci brali na festivalech. Měla jsem totiž obavy, že pro ně budu ta ze SuperStar a nebudou mi věřit. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Přijela jsem na festival, vystoupila na pódium a lidi mi tleskali.
"Největší překvapení pro mě bylo to, jak mě fanoušci brali na festivalech. Měla jsem totiž obavy, že pro ně budu ta ze SuperStar a nebudou mi věřit. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Přijela jsem na festival, vystoupila na pódium a lidi mi tleskali.
Měla jsem pocit, že mi věří a já tam patřím. V to jsem ani nedoufala. Bála jsem se, že mě vypískají. Naopak nepříjemné mi bylo zjištění, jak funguje bulvár. Najednou jsem se o sobě dozvídala spoustu lží. Dlouho jsem se s tou bezmocí nemohla vyrovnat. Vždycky, když jsem si o sobě nějaký výmysl přečetla, dovádělo mě to k šílenství.
Měla jsem chuť někam běžet a všechny ty lháře zmlátit na jednu hromadu. Když se nechám vytočit, umím být hodně vzteklá. Po čase jsem ale pochopila, že obrana neexistuje. Naučila jsem se to nevnímat, být smířen%C
Kradené fotografie
5. srpna 2007 v 0:41 | katka
|
Virtualni stáj ufotek
Kradené fotografie
Samozřejmě, že se na našich stránkách snažíme dodržovat všechny zákony. Nejpalčivějším problémem je vykrádání fotografií jiných autorů našimi uživateli. Za tyto fotografie samozřejmě nemůžeme nést zodpovědnost, ale rádi vyhovíme oprávěnému požadavku na smazání takovéto fotografie.
Pokud jste našli vlastní fotografii, na kterou jste nikomu nedávali povolení k publikaci, dejte nám, prosím, vědět na mail foto@ufonek.net. Připište, u koho jste fotografii našli (je vhodné například poslat přímo odkazy na dané koníky, pejsky...), nebo alespoň nick uživatele, který fotografie vložil (u každého koníka, pejska i mazlíčka je napsán majitel). My co nejdříve fotografie odstraníme.
I přes veškerou pečlivou kontrolu se může stát, že se nějaká taková fotografie dostala do naší galerie fotek k užití nebo ke stájovým koním či pejskům (tedy ty, které zde nazýváme "místní", jsou to ti, kteří nemají majitele, tzv. klubáci). V takovém případě je samozřejmě problém na naší straně, ale u každé fotografie víme, kdo ji vkládal. Po odstranění samozřejmě takového uživatele i potrestáme
Péče o pejsky,koníky,mazlíčky
5. srpna 2007 v 0:05 | katka
|
Virtualni stáj ufotek
Péče o pejsky a koníky :o)
Péče o koně:

Péče o psa:
Péče o mazlíčka:
Tady kliknete nato naco potřebujete např.Když potřebujete veterináře koček tak kliknete
na:Veterinář koček.Nebo kdzž potřebujete okovat koně Tak kliknete na :kovář atdatd.
Chápete
Jo a připomenu adresa stránek ufonka je www.staj .ufonek.net
Terka Pergnerová
3. srpna 2007 v 16:23 | katka
|
Rozhovory

Tereza Pergnerová
Celý život měla blízko k muzice a do povědomí především -náctiletých se zapsala jako moderátorka televizní hitparády Eso. Tereza Pergnerová byla hostem v Impulsech Václava Moravce na Rádiu Impuls.
/Tereza Pergnerová vzpomíná, jak její dětství a dospívání doprovázely stěny polepené plakáty a pečlivě setříděné desky.
Tak myslím, že kdysi, když jsem byla fanynka Madonny a Depešáků, tak jsem jako i kšeftovala, protože to byla doba ještě totality, takže toho nebylo moc. Desky jsem měla přerovnaný, přesně jsem věděla, jaký obal jak vypadá. Takže ono mít originál, to bylo jako něco, možná jako teď to má charakter toho normálu, že je vše dostupné. Ale tenkrát to bylo výjimečné.
Přemýšlel jsem, jestli vás nepřivítat čágo belo. Kdy jste to naposledy řekla čágo belo?
To je hrozně dávno, tak jako před 15 lety jsem to říkala angažovaně, teď už bych to řekla, že si tak hezky zavzpomínám, takže čágo belo.
A spontánně jste to v průběhu těch 15 let vůbec nevyslovila, čágo belo?
Ale to asi jo, to určitě, tak ona to byla velká euforie, takže tam ta spontanieta byla na místě, jo? Ale samozřejmě jsem byla víc unavená než spontánní.
Pro přílohu Víkend deníku MF Dnes jste mi tehdy prozradila, že si chcete dodělat maturitu.
No jasně.
Kdy k tomu dojde?
Já doufám, že to bude příští školní rok, a dokonce si myslím, že bych třeba mohla být v tom období i těhotná, že by to bylo fajn, kdybych si vystudovala s bříškem, že bych měla inteligentní dítě, tak…
A proč ne letos v září?
No protože to bych teďko neměla stíhat. Já myslím, že bych si teď měla užít nástup svého syna do první třídy a už to bude velký kolotoč.
Pokud se nemýlím, tak jste, Terezo, studovala konzervatoř a tři měsíce před maturitou jste skončila. V našem společném rozhovoru, a teď z něj budu citovat, jste řekla: Na konzervatoři mi vadilo, jak ovínění profesoři herectví vykládali o etice. Konec citátu. Předpokládám správně, že vaše revolta byla důvodem toho, proč vás vyhodili?
Hlavně mě ta revolta bavila, já jsem si přišla taková významná a důležitá v tom věku, že jo. Takže to je vždycky takové příjemné, když se máte kam uhnout a když vám dobře nahrají. Takže oni mi nahrávali a já jsem si dobře kopala, no.
A když se podíváme na dostudování konzervatoře, rozumím-li tomu správně, tak byste šla do prvního ročníku, nebo jak to funguje, když vás vyhodili a chcete si dodělat maturitu?
Tak zatím podle informací vím, že by bylo možné, a docela jsem i slyšela kladnou odpověď nastoupit do ročníku, ze kterého jsem tedy byla vyhozena.
To znamená předmaturitního, respektive maturitního?
Ano. No tak ona tam není matematika, tak já si dost myslím, že by to i šlo.
Vy byste tedy absolvovala, když vás vyhodili tři měsíce před maturitou, to znamená maturitní ples jste ještě absolvovala na konzervatoři?
Ne, ne, neměla jsem ho, no. Já buď jsem tam nebyla, a nebo jsme ho neměli.
Vy byste ve 33 letech, omlouvám se, že zmiňuji a že jsem natolik nevhodný, že zmiňuji váš věk…
Ale tak vám bude taky 33, ne?
Nám bude ve stejný den 33, tudíž vy byste ve 34, respektive, bude-li to příští rok, ve 34 byste tedy nastoupila, měla byste maturitní ples, stužkovací večírek?
Ano, já bych si to možná užila i víc jako. Zatímco ostatní by se bavili, tak já bych si připadala významně a inteligentně.
Kolikrát jste si řekla, že to byla chyba, že jste neměla tolik revoltovat a že měl tatínek pravdu, když vám vyčítal to, že jste nedodělala maturitu?
Jenom jednou, a to je teď, protože mám touhu nebýt v showbyznysu pořád, jo, a nechtěla bych tam zestárnout a trčet jako a dožadovat se nějaké pozornosti, tak já bych ráda studovala práva a teď mi to vadí, že jo, že nemám maturitu, protože mě to blokuje a já bych byla dobrá obhájkyně.
Vy chcete být advokát, nikoliv soudce?
No, tak já myslím, že advokát.
Proč advokát?
Já se vidím v tom kostýmku a se svou výřečností a kombinací prostě paragrafů, tak myslím, že tam bych byla v pořádku. Já bych nerada hodnotila, já bych ráda přispěla.
A co námitka, že advokát někdy nezná pozadí všech těch příběhů a může být klamán svým klientem?
No, já bych si klienty vybírala, to určitě.
Přece ale nemůžete nikdy vědět, jestli vám ten klient nelže.
Snažila bych se, byla bych důsledná. Neměla bych možná tolik případů, abych se mohla soustředit.
Přijde vám role soudce..., když chcete studovat práva, a to máte už tak promyšlené, že doděláte maturitu na konzervatoři, příští rok, respektive v tom dalším…
Vy to tak pokládáte na stůl jako pěkně, ano, tohleto uděláte, potom půjdete tam a tam…
To je jako v Básnících, první dovolená v Jugoslávii, pak samá pozitiva a sociální jistoty.
Tak sociální jistoty máme, pozitiva, negativa přijímám jako obojí.
Soudce je pro vás daleko odpovědnější práce?
Já bych to nerada hodnotila, jestli je nebo není odpovědnější, je to neméně důležitá pozice.
Když se podívám na váš životní příběh, máte poměrně…
Podívejte se na něj.
Máte poměrně bohatý život…
Vážně?
Nedodělaná konzervatoř, braní drog, úspěšný návrat do médií, úspěšné odmoderování první reality show v České republice, přistihla jste se už někdy při tom, že když vychováváte syna Samuela, že začínáte mentorovat?
Tak zatím ne, ale nedávno jsem se zmiňovala, říkala jsem svojí lásce, že prostě mám strach, kdyby dívka Samuela, v pozdějším věku, jako žili s námi, takže se jim do toho budu nesmírně plést, jo? Já cítím, že mám tendenci hodnotit a vměšovat se do problémů, jo, a nebo do soužití dvou lidí. Takže já budu ráda, když budou někde hodně daleko od nás, protože možná sklon k tomu mentorovat asi mám.
A proč to máte nebo proč si myslíte, že to budete mít, až si Samuel najde dívku, že to nemáte zatím ve vztahu k Samuelovi?
Já myslím, že Samuel je prostě takový samorost, že tam nelze mentorovat. Tam je dobré jít příkladem a prostě chytat ho tak maximálně za slovo a dobře směrovat, jo? Ale mně se líbí to, že on je opravdu osobnost, je to kluk, který je rošťák, který ví, co chce, tvrdě za tím si jde, je to malý štíreček a já ho nechci zraňovat a připravovat o poznání, že jo.
Když říkáte, že je dobré jít příkladem, teď mě tak napadá, jestliže Samuel v září nastupuje do první třídy základní školy, tak maminka si musí dodělat maturitu.
Vy mě tam opravdu, ano, sunete, ano, tak maminka si ji dodělá, ale on hlavně teď vůbec neví, že nějaká maturita existuje. Já myslím, že on to bude hodnotit třeba v takové páté šesté třídě.
V souvislosti s čím máte obavy, když Samuel nastoupí do první třídy? Existuje něco jako, že matka prvňáčka Tereza Pergnerová se bojí?
Tak já mám určitě obavu z toho, jestli ho to bude bavit, protože ho dobře znám a vím to, že když ho učitelka nezaujme výkladem, tak prostě on nebude dávat pozor. Tak předpokládám, že jsou to profesionálové prostě že vědí, jak na děti, a že tu pozornost, že si ji strhnou, no.
Vy jste už u zápisu, teď vzpomínám, byli?
Byli, ano, my máme i osvědčení, že jsme přijati.
Že jste přijati.
Maminka to prožívá víc než syn.
Vy čas od času jezdíte po středních školách v České republice a povídáte si s dětmi o své někdejší závislosti na drogách. Jsou okamžiky, kdy vás dovedou studenti gymnázií, středních škol zaskočit nějakou otázkou?
Tak já myslím, že ne úplně zaskočit, protože tím, že jsem prošla léčbou a komunitou, takže já mám na všechny otázky, které se týkají drog, odpovědi. Ty byly nutné k tomu, abych se nějakým způsobem postavila na nohy. Takže zaskočit, to asi ne, to se nestane.
To znamená, padají stále tytéž otázky?
To určitě, no a zajímají je peníze a kolik za to člověk utratí a tak, ale to jsou takový ty banality, který nejdou do hloubky, jo, to je takový tanec na povrchu, jo. Ale stejně tak si myslím, že ty debaty jsou důležitý, aby věděli, jako jak snadno lze dopadnout.
Vzpomenete v debatě, která nebyla tancem po povrchu a rozebrali vás, že šli do hloubky?
Spíš si pamatuju, že se nějak začali smát, když jsem mluvila o těhotenství, o Samuelovi, a měla jsem nějaký asi hloupý příměr, že jsem je rozesmála, ale mě, protože to jediný pro mě opravdu citlivý téma, Samuel, drogy a já, tak vím, že jsem to neutáhla, neunesla a že jsem je poslala do prdele a odešla jsem, jo a vím, že to nebylo úplně jako šťastná reakce, ale potvrdilo se to, že prostě to je jediný, co já si neodpustím, že jsem do toho vtáhla toho malého kluka, jo, který přišel na svět, aniž měl ponětí, co se vlastně děje, tak s nějakým problémem a musel si to chlapeček vyřešit sám.
Dovedete si představit, že byste přišla do třídy, kde sedí váš syn, a vy byste jeho spolužákům vyprávěla o drogách a o té své zkušenosti?
Dovedu, no, protože vlastně se Samem o tom mluvíme docela dlouho, myslím, že na prvňáka Samuel o tom ví strašně moc právě proto, že mu nic netajím, že mu ty věci říkám ve formě tak, aby je přijímal a správně přijímal, tak myslím, že si to dovedu představit, určitě, protože Samuel ví, že jsem ten problém měla, koneckonců jezdil za mnou do léčeben na návštěvu, takže ví, že máma byla nemocná, že drogy jsou prostě špatný, že je možný se z nich vyléčit a že to není snadný.
Na co se Samuel ptá, když se o tom bavíte. Stále se o tom bavíte?
Ne, on se neptá, pro něj je prostě droga špatná věc a tím je to daný, takhle je to postavený a máma dělala špatné věci, za to byla potrestaná a jdeme dál, tak.
Připomínám, že hostem dnešních Impulsů je moderátorka Tereza Pergnerová. Návrat na televizní obrazovku vám vyšel díky moderování první reality show VyVolení, je to zhruba rok a něco, tu VyVolenou nebo VyVolené vysílala televize Prima...
Tu VyVolená...
VyVolenou Pergnerovou, bulvární deníky už referovaly, že jste odmítla nabídku moderovat třetí řadu VyVolených...
Ony toho napsaly...
A je to pravda?
Já, co se týká VyVolených, tak prostě tam ať už moje odpověď je ano, či ne, tak tam je uvalený informační embargo, a protože já jsem solidární se stanicí, která mi dala prostě šanci, tak je respektuji a prostě o VyVolených nemůžu mluvit, tak to musíme nějak obtančit.
Když to obtančíme příměrem, třikrát se nevstupuje do téže řeky.
To se říká, jo?
No, říká se, jednou nevstoupíš, ne, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.
A nechal jste si položit otázku, já jsem to říkala na začátku.
Tak, ale další už nepoložíte.
Tak jo.
Tedy platí ten příměr třikrát se nevstupuje do téže řeky a řekněme vaše rozčarování z druhých VyVolených?
A jak to říkají ti politici, jako necháme to bez komentáře nebo to notoricky dobře znáte, ne?
Ale vy nejste politik.
Ale tak ono je to jistý druh politiky, dialog.
A chcete to nechat bez komentáře...
Já bych to nechala bez komentáře, když se neurazíte na mě.
Já se neurážím, jsem zvyklý na ledacos.
Tak jo, zase jste mi odpověděl na otázku.
V souvislosti s odpověďmi v deníku Blesk jste k tomu v úterý řekla, následuje citát: Já už moc netoužím po tom být nějak vidět, nechci stárnout před kamerou, já chci stárnout před svým mužem a dětmi, ne střídat pořad za pořadem, dramaturgicky mimo styl, konec citátu. Jaká nabídka by vás z televize přiměla k tomu, abyste stárla před kamerou?
Já fakt nechci, já nechci, já mám tu vidinu toho zkusit práva, ověřit si, jestli mi mozek funguje ještě jiným směrem, než jenom že třeba je člověk pohotový, tak bych chtěla získat nějaký vědomosti, protože jsem toho do hlavy příliš mnoho nenarvala, tak bych si chtěla potrénovat jenom mozek, ale jaká je nabídka. Když pominu VyVolený, tak někde, kde bych mohla být užitečná a byla bych přesvědčená o tom, že to není jako prázdný futrál, jenom aby se dobře prodávala reklama.
Je takový pořad v České republice?
Určitě.
Jaký?
Třeba ten váš je dobrej.
Chcete ho?
Ne, já bych si bohužel na to netroufla.
Proč ne?
Já musím ještě zestárnout, víte, vy to máte nějak už nažitý a já jsem se v těch léčebnách zpozdila dost.
Pokud byste měla říci okamžiky, když stále narážíte na své vzdělání a že toho ve vás mnoho není, ve kterých okamžicích a v kterých oblastech si přijdete nedovzdělaná? A neříkejte, že to je ve všem.
To není ve všem, určitě, tak jako mám mezery, já hlavně mám mezery z toho důvodu, že se věnuji strašně své rodině a svému životu a až tak úplně nepřijímám informace, který hrozně rychle v téhle době proudí, jo, takže já nemám až tak úplně politický přehled, nemám přehled, jak jsme na tom s mezinárodní politikou a co a jak funguje, takže já se teď teprve učím fungovat na úřadech, to jsou pro mě velký rovnice.
Na jakém úřadu jste byla naposledy, popište, jak fungujete na úřadu, Pergnerová na úřadu.
Ne, tak já jsem se naučila žádat si třeba o pas.
To jste se naučila?
Ano, naučila.
Vyplnit formulář.
Ano, vždycky jsem tam jako na poslední chvíli letěla a teď už to umím včas, teď už to umím, jako když někam jedu, tak včas přijít, abych ho včas dostala podle regulí, jak to má být.
Vy to tak popisujete, jako byste měla doma desítky pasů a učila se pět let získávat na úřadě pas. Kolik pasů máte?
Já mám vždycky pas na rok, tak protože mi ho právě dělali narychlo a nemohli mi dát ten dlouhodobý, takže mi vystavili nějaký jako momentální pas.
A teď už máte momentálně ten desetiletý?
Teď mám momentálně právě dobrý pas, na který mohu vycestovat, ale v Americe mě nechtějí, nedali mi vízum.
Vy jste nedostala vízum?
Ne, ne, ne, no, asi před dvěma lety jsem ho nedostala, takže jsem pro ně nežádoucí.
Ne, o to můžete požádat znovu.
Vážně?
Aspoň byste se naučila žádat i víckrát o americká víza.
Já ale jsem se dost ješitně naštvala, když mě tam teda nechtějí, takže tam teda nepojedu.
Když se může, i když se to jeví asi jako neslušné, že už podruhé připomínám, že v pondělí vám bude třiatřicet, Kristova léta.
Vám taky, no.
Jakou otázku si kladete nejčastěji v souvislosti s Kristovými léty?
Já myslím, že to nejsou vyloženě otázky, které bych si pokládala. Já se docela ohlížím, mám možná tendence zlehka zbilancovat, co bylo, jak bylo a nic bych neměnila krom toho, že bych třeba posunula narození Samuela o pár let tak, abych si to peklo mohla projít sama a nemuselo to být s ním, ale jinak já jsem vděčná za každou kolizi, za každý problém, protože mě to nějakým způsobem přibíjí, mám větší pojem o tom, kdo vlastně jsem, co jsem za člověka a co mě zraňuje, co miluji, co naopak nenávidím, jo?
Vy už jste teď zhruba víc než rok matkou v domácnosti.
No.
To stále ještě vás to neomrzelo, že nemáte nějaké jiné rozptýlení, než…
Já jsem dneska lezla opravdu po kolenou, protože já mám tyto dny jakože generální úklid a jenom mě tak od toho hadru napadlo, že už by to bylo fajn jenom si tak zapracovat. A já jsem ráda, že jsem tady, proto mám tak dobrou náladu, protože prostě ruce od jaru a Mr. Proper a tak.
Tak myslím, že kdysi, když jsem byla fanynka Madonny a Depešáků, tak jsem jako i kšeftovala, protože to byla doba ještě totality, takže toho nebylo moc. Desky jsem měla přerovnaný, přesně jsem věděla, jaký obal jak vypadá. Takže ono mít originál, to bylo jako něco, možná jako teď to má charakter toho normálu, že je vše dostupné. Ale tenkrát to bylo výjimečné.
Přemýšlel jsem, jestli vás nepřivítat čágo belo. Kdy jste to naposledy řekla čágo belo?
To je hrozně dávno, tak jako před 15 lety jsem to říkala angažovaně, teď už bych to řekla, že si tak hezky zavzpomínám, takže čágo belo.
A spontánně jste to v průběhu těch 15 let vůbec nevyslovila, čágo belo?
Ale to asi jo, to určitě, tak ona to byla velká euforie, takže tam ta spontanieta byla na místě, jo? Ale samozřejmě jsem byla víc unavená než spontánní.
Pro přílohu Víkend deníku MF Dnes jste mi tehdy prozradila, že si chcete dodělat maturitu.
No jasně.
Kdy k tomu dojde?
Já doufám, že to bude příští školní rok, a dokonce si myslím, že bych třeba mohla být v tom období i těhotná, že by to bylo fajn, kdybych si vystudovala s bříškem, že bych měla inteligentní dítě, tak…
A proč ne letos v září?
No protože to bych teďko neměla stíhat. Já myslím, že bych si teď měla užít nástup svého syna do první třídy a už to bude velký kolotoč.
Pokud se nemýlím, tak jste, Terezo, studovala konzervatoř a tři měsíce před maturitou jste skončila. V našem společném rozhovoru, a teď z něj budu citovat, jste řekla: Na konzervatoři mi vadilo, jak ovínění profesoři herectví vykládali o etice. Konec citátu. Předpokládám správně, že vaše revolta byla důvodem toho, proč vás vyhodili?
Hlavně mě ta revolta bavila, já jsem si přišla taková významná a důležitá v tom věku, že jo. Takže to je vždycky takové příjemné, když se máte kam uhnout a když vám dobře nahrají. Takže oni mi nahrávali a já jsem si dobře kopala, no.
A když se podíváme na dostudování konzervatoře, rozumím-li tomu správně, tak byste šla do prvního ročníku, nebo jak to funguje, když vás vyhodili a chcete si dodělat maturitu?
Tak zatím podle informací vím, že by bylo možné, a docela jsem i slyšela kladnou odpověď nastoupit do ročníku, ze kterého jsem tedy byla vyhozena.
To znamená předmaturitního, respektive maturitního?
Ano. No tak ona tam není matematika, tak já si dost myslím, že by to i šlo.
Vy byste tedy absolvovala, když vás vyhodili tři měsíce před maturitou, to znamená maturitní ples jste ještě absolvovala na konzervatoři?
Ne, ne, neměla jsem ho, no. Já buď jsem tam nebyla, a nebo jsme ho neměli.
Vy byste ve 33 letech, omlouvám se, že zmiňuji a že jsem natolik nevhodný, že zmiňuji váš věk…
Ale tak vám bude taky 33, ne?
Nám bude ve stejný den 33, tudíž vy byste ve 34, respektive, bude-li to příští rok, ve 34 byste tedy nastoupila, měla byste maturitní ples, stužkovací večírek?
Ano, já bych si to možná užila i víc jako. Zatímco ostatní by se bavili, tak já bych si připadala významně a inteligentně.
Kolikrát jste si řekla, že to byla chyba, že jste neměla tolik revoltovat a že měl tatínek pravdu, když vám vyčítal to, že jste nedodělala maturitu?
Jenom jednou, a to je teď, protože mám touhu nebýt v showbyznysu pořád, jo, a nechtěla bych tam zestárnout a trčet jako a dožadovat se nějaké pozornosti, tak já bych ráda studovala práva a teď mi to vadí, že jo, že nemám maturitu, protože mě to blokuje a já bych byla dobrá obhájkyně.
Vy chcete být advokát, nikoliv soudce?
No, tak já myslím, že advokát.
Proč advokát?
Já se vidím v tom kostýmku a se svou výřečností a kombinací prostě paragrafů, tak myslím, že tam bych byla v pořádku. Já bych nerada hodnotila, já bych ráda přispěla.
A co námitka, že advokát někdy nezná pozadí všech těch příběhů a může být klamán svým klientem?
No, já bych si klienty vybírala, to určitě.
Přece ale nemůžete nikdy vědět, jestli vám ten klient nelže.
Snažila bych se, byla bych důsledná. Neměla bych možná tolik případů, abych se mohla soustředit.
Přijde vám role soudce..., když chcete studovat práva, a to máte už tak promyšlené, že doděláte maturitu na konzervatoři, příští rok, respektive v tom dalším…
Vy to tak pokládáte na stůl jako pěkně, ano, tohleto uděláte, potom půjdete tam a tam…
To je jako v Básnících, první dovolená v Jugoslávii, pak samá pozitiva a sociální jistoty.
Tak sociální jistoty máme, pozitiva, negativa přijímám jako obojí.
Soudce je pro vás daleko odpovědnější práce?
Já bych to nerada hodnotila, jestli je nebo není odpovědnější, je to neméně důležitá pozice.
Když se podívám na váš životní příběh, máte poměrně…
Podívejte se na něj.
Máte poměrně bohatý život…
Vážně?
Nedodělaná konzervatoř, braní drog, úspěšný návrat do médií, úspěšné odmoderování první reality show v České republice, přistihla jste se už někdy při tom, že když vychováváte syna Samuela, že začínáte mentorovat?
Tak zatím ne, ale nedávno jsem se zmiňovala, říkala jsem svojí lásce, že prostě mám strach, kdyby dívka Samuela, v pozdějším věku, jako žili s námi, takže se jim do toho budu nesmírně plést, jo? Já cítím, že mám tendenci hodnotit a vměšovat se do problémů, jo, a nebo do soužití dvou lidí. Takže já budu ráda, když budou někde hodně daleko od nás, protože možná sklon k tomu mentorovat asi mám.
A proč to máte nebo proč si myslíte, že to budete mít, až si Samuel najde dívku, že to nemáte zatím ve vztahu k Samuelovi?
Já myslím, že Samuel je prostě takový samorost, že tam nelze mentorovat. Tam je dobré jít příkladem a prostě chytat ho tak maximálně za slovo a dobře směrovat, jo? Ale mně se líbí to, že on je opravdu osobnost, je to kluk, který je rošťák, který ví, co chce, tvrdě za tím si jde, je to malý štíreček a já ho nechci zraňovat a připravovat o poznání, že jo.
Když říkáte, že je dobré jít příkladem, teď mě tak napadá, jestliže Samuel v září nastupuje do první třídy základní školy, tak maminka si musí dodělat maturitu.
Vy mě tam opravdu, ano, sunete, ano, tak maminka si ji dodělá, ale on hlavně teď vůbec neví, že nějaká maturita existuje. Já myslím, že on to bude hodnotit třeba v takové páté šesté třídě.
V souvislosti s čím máte obavy, když Samuel nastoupí do první třídy? Existuje něco jako, že matka prvňáčka Tereza Pergnerová se bojí?
Tak já mám určitě obavu z toho, jestli ho to bude bavit, protože ho dobře znám a vím to, že když ho učitelka nezaujme výkladem, tak prostě on nebude dávat pozor. Tak předpokládám, že jsou to profesionálové prostě že vědí, jak na děti, a že tu pozornost, že si ji strhnou, no.
Vy jste už u zápisu, teď vzpomínám, byli?
Byli, ano, my máme i osvědčení, že jsme přijati.
Že jste přijati.
Maminka to prožívá víc než syn.
Vy čas od času jezdíte po středních školách v České republice a povídáte si s dětmi o své někdejší závislosti na drogách. Jsou okamžiky, kdy vás dovedou studenti gymnázií, středních škol zaskočit nějakou otázkou?
Tak já myslím, že ne úplně zaskočit, protože tím, že jsem prošla léčbou a komunitou, takže já mám na všechny otázky, které se týkají drog, odpovědi. Ty byly nutné k tomu, abych se nějakým způsobem postavila na nohy. Takže zaskočit, to asi ne, to se nestane.
To znamená, padají stále tytéž otázky?
To určitě, no a zajímají je peníze a kolik za to člověk utratí a tak, ale to jsou takový ty banality, který nejdou do hloubky, jo, to je takový tanec na povrchu, jo. Ale stejně tak si myslím, že ty debaty jsou důležitý, aby věděli, jako jak snadno lze dopadnout.
Vzpomenete v debatě, která nebyla tancem po povrchu a rozebrali vás, že šli do hloubky?
Spíš si pamatuju, že se nějak začali smát, když jsem mluvila o těhotenství, o Samuelovi, a měla jsem nějaký asi hloupý příměr, že jsem je rozesmála, ale mě, protože to jediný pro mě opravdu citlivý téma, Samuel, drogy a já, tak vím, že jsem to neutáhla, neunesla a že jsem je poslala do prdele a odešla jsem, jo a vím, že to nebylo úplně jako šťastná reakce, ale potvrdilo se to, že prostě to je jediný, co já si neodpustím, že jsem do toho vtáhla toho malého kluka, jo, který přišel na svět, aniž měl ponětí, co se vlastně děje, tak s nějakým problémem a musel si to chlapeček vyřešit sám.
Dovedete si představit, že byste přišla do třídy, kde sedí váš syn, a vy byste jeho spolužákům vyprávěla o drogách a o té své zkušenosti?
Dovedu, no, protože vlastně se Samem o tom mluvíme docela dlouho, myslím, že na prvňáka Samuel o tom ví strašně moc právě proto, že mu nic netajím, že mu ty věci říkám ve formě tak, aby je přijímal a správně přijímal, tak myslím, že si to dovedu představit, určitě, protože Samuel ví, že jsem ten problém měla, koneckonců jezdil za mnou do léčeben na návštěvu, takže ví, že máma byla nemocná, že drogy jsou prostě špatný, že je možný se z nich vyléčit a že to není snadný.
Na co se Samuel ptá, když se o tom bavíte. Stále se o tom bavíte?
Ne, on se neptá, pro něj je prostě droga špatná věc a tím je to daný, takhle je to postavený a máma dělala špatné věci, za to byla potrestaná a jdeme dál, tak.
Připomínám, že hostem dnešních Impulsů je moderátorka Tereza Pergnerová. Návrat na televizní obrazovku vám vyšel díky moderování první reality show VyVolení, je to zhruba rok a něco, tu VyVolenou nebo VyVolené vysílala televize Prima...
Tu VyVolená...
VyVolenou Pergnerovou, bulvární deníky už referovaly, že jste odmítla nabídku moderovat třetí řadu VyVolených...
Ony toho napsaly...
A je to pravda?
Já, co se týká VyVolených, tak prostě tam ať už moje odpověď je ano, či ne, tak tam je uvalený informační embargo, a protože já jsem solidární se stanicí, která mi dala prostě šanci, tak je respektuji a prostě o VyVolených nemůžu mluvit, tak to musíme nějak obtančit.
Když to obtančíme příměrem, třikrát se nevstupuje do téže řeky.
To se říká, jo?
No, říká se, jednou nevstoupíš, ne, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.
A nechal jste si položit otázku, já jsem to říkala na začátku.
Tak, ale další už nepoložíte.
Tak jo.
Tedy platí ten příměr třikrát se nevstupuje do téže řeky a řekněme vaše rozčarování z druhých VyVolených?
A jak to říkají ti politici, jako necháme to bez komentáře nebo to notoricky dobře znáte, ne?
Ale vy nejste politik.
Ale tak ono je to jistý druh politiky, dialog.
A chcete to nechat bez komentáře...
Já bych to nechala bez komentáře, když se neurazíte na mě.
Já se neurážím, jsem zvyklý na ledacos.
Tak jo, zase jste mi odpověděl na otázku.
V souvislosti s odpověďmi v deníku Blesk jste k tomu v úterý řekla, následuje citát: Já už moc netoužím po tom být nějak vidět, nechci stárnout před kamerou, já chci stárnout před svým mužem a dětmi, ne střídat pořad za pořadem, dramaturgicky mimo styl, konec citátu. Jaká nabídka by vás z televize přiměla k tomu, abyste stárla před kamerou?
Já fakt nechci, já nechci, já mám tu vidinu toho zkusit práva, ověřit si, jestli mi mozek funguje ještě jiným směrem, než jenom že třeba je člověk pohotový, tak bych chtěla získat nějaký vědomosti, protože jsem toho do hlavy příliš mnoho nenarvala, tak bych si chtěla potrénovat jenom mozek, ale jaká je nabídka. Když pominu VyVolený, tak někde, kde bych mohla být užitečná a byla bych přesvědčená o tom, že to není jako prázdný futrál, jenom aby se dobře prodávala reklama.
Je takový pořad v České republice?
Určitě.
Jaký?
Třeba ten váš je dobrej.
Chcete ho?
Ne, já bych si bohužel na to netroufla.
Proč ne?
Já musím ještě zestárnout, víte, vy to máte nějak už nažitý a já jsem se v těch léčebnách zpozdila dost.
Pokud byste měla říci okamžiky, když stále narážíte na své vzdělání a že toho ve vás mnoho není, ve kterých okamžicích a v kterých oblastech si přijdete nedovzdělaná? A neříkejte, že to je ve všem.
To není ve všem, určitě, tak jako mám mezery, já hlavně mám mezery z toho důvodu, že se věnuji strašně své rodině a svému životu a až tak úplně nepřijímám informace, který hrozně rychle v téhle době proudí, jo, takže já nemám až tak úplně politický přehled, nemám přehled, jak jsme na tom s mezinárodní politikou a co a jak funguje, takže já se teď teprve učím fungovat na úřadech, to jsou pro mě velký rovnice.
Na jakém úřadu jste byla naposledy, popište, jak fungujete na úřadu, Pergnerová na úřadu.
Ne, tak já jsem se naučila žádat si třeba o pas.
To jste se naučila?
Ano, naučila.
Vyplnit formulář.
Ano, vždycky jsem tam jako na poslední chvíli letěla a teď už to umím včas, teď už to umím, jako když někam jedu, tak včas přijít, abych ho včas dostala podle regulí, jak to má být.
Vy to tak popisujete, jako byste měla doma desítky pasů a učila se pět let získávat na úřadě pas. Kolik pasů máte?
Já mám vždycky pas na rok, tak protože mi ho právě dělali narychlo a nemohli mi dát ten dlouhodobý, takže mi vystavili nějaký jako momentální pas.
A teď už máte momentálně ten desetiletý?
Teď mám momentálně právě dobrý pas, na který mohu vycestovat, ale v Americe mě nechtějí, nedali mi vízum.
Vy jste nedostala vízum?
Ne, ne, ne, no, asi před dvěma lety jsem ho nedostala, takže jsem pro ně nežádoucí.
Ne, o to můžete požádat znovu.
Vážně?
Aspoň byste se naučila žádat i víckrát o americká víza.
Já ale jsem se dost ješitně naštvala, když mě tam teda nechtějí, takže tam teda nepojedu.
Když se může, i když se to jeví asi jako neslušné, že už podruhé připomínám, že v pondělí vám bude třiatřicet, Kristova léta.
Vám taky, no.
Jakou otázku si kladete nejčastěji v souvislosti s Kristovými léty?
Já myslím, že to nejsou vyloženě otázky, které bych si pokládala. Já se docela ohlížím, mám možná tendence zlehka zbilancovat, co bylo, jak bylo a nic bych neměnila krom toho, že bych třeba posunula narození Samuela o pár let tak, abych si to peklo mohla projít sama a nemuselo to být s ním, ale jinak já jsem vděčná za každou kolizi, za každý problém, protože mě to nějakým způsobem přibíjí, mám větší pojem o tom, kdo vlastně jsem, co jsem za člověka a co mě zraňuje, co miluji, co naopak nenávidím, jo?
Vy už jste teď zhruba víc než rok matkou v domácnosti.
No.
To stále ještě vás to neomrzelo, že nemáte nějaké jiné rozptýlení, než…
Já jsem dneska lezla opravdu po kolenou, protože já mám tyto dny jakože generální úklid a jenom mě tak od toho hadru napadlo, že už by to bylo fajn jenom si tak zapracovat. A já jsem ráda, že jsem tady, proto mám tak dobrou náladu, protože prostě ruce od jaru a Mr. Proper a tak.
Intivní zpověď Anety Langerové
3. srpna 2007 v 16:20 | katka
|
Rozhovory
Intimní zpověď Anety Langerové

Aneta Langerová
V sedmnácti letech se jí život obrátil naruby. Zvítězila v soutěži SuperStar, vydala desku Spousta andělů a po dvou letech přichází s novým, tentokrát už autorským albem Dotyk.
/* <![CDATA[ */ im.position('seznam.pack.rectangle','/super_clanek'); /* ]]> */ 
Na vaši novou desku Dotyk, ke které se uskuteční 19. června koncert v Paláci Akropolis v Praze, fanoušci netrpělivě čekali víc než dva roky. Opravdu jste ji celou tu dobu připravovala?
"V roce 2005 jsem hlavně koncertovala a zpívala písničky z prvního alba. Nad novou deskou jsem začala uvažovat až v roce 2006. Celé přípravy se tedy z mé strany protáhly až na rok a půl. Nechtěla jsem nic uspěchat. Zvlášť po zkušenostech s prvním albem, které muselo být hotové se vším všudy za pouhé tři týdny."
"V roce 2005 jsem hlavně koncertovala a zpívala písničky z prvního alba. Nad novou deskou jsem začala uvažovat až v roce 2006. Celé přípravy se tedy z mé strany protáhly až na rok a půl. Nechtěla jsem nic uspěchat. Zvlášť po zkušenostech s prvním albem, které muselo být hotové se vším všudy za pouhé tři týdny."
V čem dalším byla ta práce jiná?
"Na prvním albu jsem vlastně jen používala svůj hlas. Tam jsem se ani jinak na přípravách podílet nemohla. Album Dotyk jsem oproti tomu připravovala z větší části i autorsky - psala jsem hudbu i text. A to pro mě bylo určitě mnohem příjemnější."
"Na prvním albu jsem vlastně jen používala svůj hlas. Tam jsem se ani jinak na přípravách podílet nemohla. Album Dotyk jsem oproti tomu připravovala z větší části i autorsky - psala jsem hudbu i text. A to pro mě bylo určitě mnohem příjemnější."
To je ale úžasné! Já osobně si nedokážu představit, jak někdo může napsat písničku. Neměla jste strach, když jste se o to poprvé začala pokoušet?
"Já jsem si to také nedokázala představit. Tedy až do té doby, než jsem to zkusila. Hodně mi pomohl Michal Hrůza, který mě posadil k papíru a dovolil mi vstát, až když jsem napsala první text nebo hudbu. Pak jsem pochopila, že tomu musím dát prostor a hlavně věřit. Pak už to jde samo. Teď mě psaní baví a někdy mám pocit, že jsem si na něm vytvořila závislost. Zvášť na psaní textů, i přestože nejsem žádná velká češtinářka! Líbí se mi, když myšlenka visí někde nade mnou, já ji ve správný okamžik zachytím a 'jen' ji přenesu na papír."
"Já jsem si to také nedokázala představit. Tedy až do té doby, než jsem to zkusila. Hodně mi pomohl Michal Hrůza, který mě posadil k papíru a dovolil mi vstát, až když jsem napsala první text nebo hudbu. Pak jsem pochopila, že tomu musím dát prostor a hlavně věřit. Pak už to jde samo. Teď mě psaní baví a někdy mám pocit, že jsem si na něm vytvořila závislost. Zvášť na psaní textů, i přestože nejsem žádná velká češtinářka! Líbí se mi, když myšlenka visí někde nade mnou, já ji ve správný okamžik zachytím a 'jen' ji přenesu na papír."
Nosíte tedy s sebou stále tužku a papír nebo diktafon?
"Diktafon na psaní textů nepoužívám, ale tužku a papír mám u sebe neustále. Psaní je totiž o té malé chvíli, kterou nesmím prošvihnout. Nemůžu si říct, teď ne, teď se mi nechce, to mě napadne za chvíli znovu. Už nikdy se totiž stejná myšlenka nezopakuje. Je to vždycky jedinečné kouzlo okamžiku."
"Diktafon na psaní textů nepoužívám, ale tužku a papír mám u sebe neustále. Psaní je totiž o té malé chvíli, kterou nesmím prošvihnout. Nemůžu si říct, teď ne, teď se mi nechce, to mě napadne za chvíli znovu. Už nikdy se totiž stejná myšlenka nezopakuje. Je to vždycky jedinečné kouzlo okamžiku."
Tak to tedy možná ty nejlepší nápady dostáváte až ve chvíli, kdy si lehnete do postele a ukládáte se ke spánku?
"Jasně! Takhle vznikla skoro celá deska. V noci se mi dělá nejlépe - mám klid, ticho, nikdo mě neruší, můžu si uniknout do svých fantazií a hledat náměty naprosto instinktivně. Nemusím řešit, co je dobré a co ne. Prostě všechno, co mě napadne, napíšu, a tak to většinou i zůstane."
"Jasně! Takhle vznikla skoro celá deska. V noci se mi dělá nejlépe - mám klid, ticho, nikdo mě neruší, můžu si uniknout do svých fantazií a hledat náměty naprosto instinktivně. Nemusím řešit, co je dobré a co ne. Prostě všechno, co mě napadne, napíšu, a tak to většinou i zůstane."
Vaše texty sice vznikají v noci, ale nejspíše zobrazují zážitky a události, které se nahromadily přes den. Z jakého období ty události pocházejí?
"Víceméně jsou to celkem aktuální zážitky, situace, které jsem prožívala a řešila v posledních dvou letech. Reagovala jsem na to, co se kolem mě dělo a co jsem prožívala. Minulostí - tím, co jsem už prožila a zřejmě budu ještě dál zpracovávat, jsem se nechala inspirovat jen ve dvou písničkách."
"Víceméně jsou to celkem aktuální zážitky, situace, které jsem prožívala a řešila v posledních dvou letech. Reagovala jsem na to, co se kolem mě dělo a co jsem prožívala. Minulostí - tím, co jsem už prožila a zřejmě budu ještě dál zpracovávat, jsem se nechala inspirovat jen ve dvou písničkách."
Ale upřímně, vaše texty mi připadají také dost tajemné a složité, samé náznaky a hádanky. Jak si myslíte, že si je budou posluchači vysvětlovat?
"Deska se jmenuje Dotyk a je to velmi intimní album. Do textů jsem se tedy snažila vložit maximum. I když možná někdy zní tajemně, snažila jsem se, aby ve výsledku nebyly depresivní. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby posluchači v písničkách objevili hlubší podtext a aby jim přinesly také špetku naděje. To je hlavní téma desky a doufám, že lidi tu naději ucítí a poznají. I když na druhou stranu je samozřejmě otázka, jak se k tomu kdo postaví, protože když vidím, jak se většina Čechů dívá na muziku, tak nevím... Možná to bude těžší, než jsem si představovala."
"Deska se jmenuje Dotyk a je to velmi intimní album. Do textů jsem se tedy snažila vložit maximum. I když možná někdy zní tajemně, snažila jsem se, aby ve výsledku nebyly depresivní. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby posluchači v písničkách objevili hlubší podtext a aby jim přinesly také špetku naděje. To je hlavní téma desky a doufám, že lidi tu naději ucítí a poznají. I když na druhou stranu je samozřejmě otázka, jak se k tomu kdo postaví, protože když vidím, jak se většina Čechů dívá na muziku, tak nevím... Možná to bude těžší, než jsem si představovala."
V každém případě jste novým albem udělala velkou osobní
zpověď - o tom, co prožíváte, jaká jste… Až doposud jste byla dost nečitelná. Sice upřímná, skromná, hodná, velmi introvertní, ale nic dalšího se o vás člověk nedozvěděl. Teď na vás určitě spousta lidí změní názor. Jaká tedy je Aneta teď? V čem jste se změnila?
"Připouštím, že jsem byla trochu nečitelná, a právě proto jsem teď chtěla udělat intimnější, otevřenější desku, aby se lidé o mně dozvěděli mnohem víc. A aby také měli možnost a právo se rozhodnout, jestli o mě stojí, jestli mě chtějí poslouchat, anebo ne. A co se změnilo? Nejspíš nic.
zpověď - o tom, co prožíváte, jaká jste… Až doposud jste byla dost nečitelná. Sice upřímná, skromná, hodná, velmi introvertní, ale nic dalšího se o vás člověk nedozvěděl. Teď na vás určitě spousta lidí změní názor. Jaká tedy je Aneta teď? V čem jste se změnila?
"Připouštím, že jsem byla trochu nečitelná, a právě proto jsem teď chtěla udělat intimnější, otevřenější desku, aby se lidé o mně dozvěděli mnohem víc. A aby také měli možnost a právo se rozhodnout, jestli o mě stojí, jestli mě chtějí poslouchat, anebo ne. A co se změnilo? Nejspíš nic.
Tuším, že jsem vnímána jako velký introvert, ale svým způsobem to tak není. Ve svém prostředí, mezi blízkými jsem úplně jiná - jsem živelnější. Spíš je to jen takový dojem, který svým chováním vyvolávám. Prostě nejsem ten typ, který všechno řeší hned, chvíli mi trvá, než se otevřu. A v neposlední řadě neřeším všechno s každým. To určitě ne."
Dá se tedy říct, že jste tedy introvert showbyznysu?
"To asi ano, ale albem Dotyk i tohle tvrzení trochu vyvracím. V textech popisuju běžné věci a dělám si z nich legraci. Opravdu si myslím, že jsem tentokrát ukázala i tu druhou stránku, ale lidé se k ní musí prokousat. Pokud tomu nedají šanci, tak to neobjeví."
"To asi ano, ale albem Dotyk i tohle tvrzení trochu vyvracím. V textech popisuju běžné věci a dělám si z nich legraci. Opravdu si myslím, že jsem tentokrát ukázala i tu druhou stránku, ale lidé se k ní musí prokousat. Pokud tomu nedají šanci, tak to neobjeví."
Co ještě plánujete se Světluškou?
Zrovna teď připravujeme otevření druhé kavárny Potmě, kde obsluhují nevidomí. Je to projekt, který měl loni na karlovarském festivalu premiéru a zároveň i velký úspěch. Otevíráme ji v Praze na Ovocném trhu od 6. do 13. června, otevřeno bude od nevidím do nevidím.
Zrovna teď připravujeme otevření druhé kavárny Potmě, kde obsluhují nevidomí. Je to projekt, který měl loni na karlovarském festivalu premiéru a zároveň i velký úspěch. Otevíráme ji v Praze na Ovocném trhu od 6. do 13. června, otevřeno bude od nevidím do nevidím.
SuperStar jste vyhrála v sedmnácti letech, teď je vám dvacet. Tohle období je v životě člověka složité tak jako tak, natož když se stane velkou hvězdou. Cítíte, že jste od tohoto věku, na který se každé dítě těší, měla trochu jiné očekávání, než jaký nakonec byl?
"Myslela jsem si, že si budu jen užívat, budu s partou svých známých, budeme jezdit pod stan, pod širák a budeme si dělat, co budeme chtít, budeme blbnout, dělat vylomeniny, bude legrace… Místo toho jsem na ně neměla tolik času a zabývala jsem se sama sebou.
"Myslela jsem si, že si budu jen užívat, budu s partou svých známých, budeme jezdit pod stan, pod širák a budeme si dělat, co budeme chtít, budeme blbnout, dělat vylomeniny, bude legrace… Místo toho jsem na ně neměla tolik času a zabývala jsem se sama sebou.
Občas jsem dokonce měla problémy s navazováním kontaktu s původními přáteli. Bylo to složitější. Teď se to ale zase obrátilo v dobré, protože jsem našla nové přátele a někteří z těch původních mi zůstali. Bylo to jen takové období a na všechny ty vylomeniny ještě budu mít čas. Na to všechno ještě není pozdě a budu mít možnost si užít."
V každém případě jste ale musela rychleji dospět, protože jste řešila věci, na které člověk v tomto věku obvykle ani nepomyslí.
"Je to možné, ale určitě nejsem sama, komu se to stalo. Je to samozřejmě trochu jiný život, ale nějak zásadně mi to nevadí. Docela si to užívám, že si můžu všechno řídit. Kluci v kapele mi říkají 'šéfová' :-) a mě to baví ve dvaceti letech šéfovat kluky, kteří jsou starší než já. Je to celkem fajn."
"Je to možné, ale určitě nejsem sama, komu se to stalo. Je to samozřejmě trochu jiný život, ale nějak zásadně mi to nevadí. Docela si to užívám, že si můžu všechno řídit. Kluci v kapele mi říkají 'šéfová' :-) a mě to baví ve dvaceti letech šéfovat kluky, kteří jsou starší než já. Je to celkem fajn."
A jaký máte vztah s bratrem Nikolou, který vám dělá manažera? Tam jste také šéfová nebo ctíte i jeho rozhodnutí?
"Když dostanu nabídku, nejdřív se mě zeptá, jestli do toho chci jít, a když odmítnu, tak to respektuje, a pokud souhlasím, snaží se mi o tom zjistit co nejvíce informací. Pořád to záleží na mně, pracuje se mnou jako s osobou, která jde s kůží na trh. A podle toho se také chová."
"Když dostanu nabídku, nejdřív se mě zeptá, jestli do toho chci jít, a když odmítnu, tak to respektuje, a pokud souhlasím, snaží se mi o tom zjistit co nejvíce informací. Pořád to záleží na mně, pracuje se mnou jako s osobou, která jde s kůží na trh. A podle toho se také chová."
Věříte v osud? V to, že máme některé věci dopředu dané?
"Ano. Věřím, že náhody neexistují. Všechno je někde dané, předurčené jak by to mohlo být. Nevěřím na náhody."
"Ano. Věřím, že náhody neexistují. Všechno je někde dané, předurčené jak by to mohlo být. Nevěřím na náhody."
A jak si vysvětlujete ten svůj? Staly se vám dva osudové momenty - zemřela vám maminka a vyhrála jste SuperStar. Obojí bylo velmi silné.
"Obojí byly zásadní zlomy v mém životě. Ten první se stal, když mi bylo čtrnáct let. Tehdy jsem si musela vyzkoušet, jaké to je starat se sama o sebe, být samostatná a ještě se dostat z temnoty, vyrovnat se s tím, že něco definitivně skončilo.
"Obojí byly zásadní zlomy v mém životě. Ten první se stal, když mi bylo čtrnáct let. Tehdy jsem si musela vyzkoušet, jaké to je starat se sama o sebe, být samostatná a ještě se dostat z temnoty, vyrovnat se s tím, že něco definitivně skončilo.
Bylo mi čtrnáct let a neuměla jsem to pochopit. Nedokázala jsem mít nadhled, což snad ani nejde. Nakonec jsem se z toho ale musela dostat, což mě později uvnitř hodně upevnilo. Určitě jsem svým způsobem už tehdy musela dospět."
Co nebo spíš kdo vám v těch nejtěžších chvílích pomáhal?
"Rodina, táta, sourozenci. Vždycky jsme byli vychováváni tak, že rodina by měla držet pohromadě, ať se děje, co se děje. A to se i stalo a za to jsem ráda. Nikomu nám z toho nebylo dobře, ale i přesto jsme se semkli a vyšli jsme z toho tak, abychom mohli dál fungovat, a nám se to, myslím, podařilo.
"Rodina, táta, sourozenci. Vždycky jsme byli vychováváni tak, že rodina by měla držet pohromadě, ať se děje, co se děje. A to se i stalo a za to jsem ráda. Nikomu nám z toho nebylo dobře, ale i přesto jsme se semkli a vyšli jsme z toho tak, abychom mohli dál fungovat, a nám se to, myslím, podařilo.
Byl to zásadní moment, ve kterém jsem poznala sílu své rodiny. A vítězství v SuperStar? Zpívání a muziku jsem sice už od dětství měla ráda, ale nebyla jsem sebevědomý člověk, nechtěla jsem se exhibovat na veřejnosti. V SuperStar to přišlo samo. Do soutěže mě přihlásil táta, já bych se k tomu neodhodlala. Nejsem soutěživý typ, nedělá mi dobře se někam cpát a dělat jujuchu před kamerami, přesvědčovat lidi, aby mě zvolili. Spíš naopak.
Celou soutěž jsem se někde schovávala, aby mě kamery neviděly. Byla jsem úplně rudá, když se mnou dělali rozhovor, a nevypadlo ze mě nic jiného, než ano, nebo ne. Takže SuperStar je určitě velký osudový paradox v mém životě. A jak si ho vysvětluju? Nevím, asi mi to osud chtěl ulehčit."
Vy jste opravdu celou dobu vypadala, že jste ani nedoufala, že byste mohla vyhrát!
"To jsem opravdu nevěřila. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, lidi pro mě hlasovali a já jsem nevěděla, čím jsem si je získala. Nedělala jsem show, nebo něco, co by je mohlo bavit. Bylo pro mě překvapující, že se to takhle stalo. Lidi mě vzali a posadili mě na vrchol."
"To jsem opravdu nevěřila. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, lidi pro mě hlasovali a já jsem nevěděla, čím jsem si je získala. Nedělala jsem show, nebo něco, co by je mohlo bavit. Bylo pro mě překvapující, že se to takhle stalo. Lidi mě vzali a posadili mě na vrchol."
A už to víte, čím jste si je získala?
"To by museli říct oni. Já sama si to netroufnu soudit. Prostě jsem přišla, zazpívala a zase odešla. Považovala jsem to za to nejčistší, co můžu udělat. Nic jsem po nikom nechtěla, na nikoho jsem netlačila."
"To by museli říct oni. Já sama si to netroufnu soudit. Prostě jsem přišla, zazpívala a zase odešla. Považovala jsem to za to nejčistší, co můžu udělat. Nic jsem po nikom nechtěla, na nikoho jsem netlačila."
Jak jste řešila nepřítomnost maminky. Kdo ji nahradil? Komu jste se svěřovala?
"Bráchovi. Nikola se mě ve čtrnácti letech ujal. Choval se ke mně, jako by byl můj rodič. Ségra se starala o praktické věci, abych chodila do školy, abychom měli co jíst. A brácha si se mnou povídal, věnoval se mi. Zpočátku to ale nebylo jednoduché. S mámou jsem totiž měla hodně hezký vztah, povídaly jsme si úplně o všem a s nikým jiným z rodiny jsem si tak blízká nebyla.
"Bráchovi. Nikola se mě ve čtrnácti letech ujal. Choval se ke mně, jako by byl můj rodič. Ségra se starala o praktické věci, abych chodila do školy, abychom měli co jíst. A brácha si se mnou povídal, věnoval se mi. Zpočátku to ale nebylo jednoduché. S mámou jsem totiž měla hodně hezký vztah, povídaly jsme si úplně o všem a s nikým jiným z rodiny jsem si tak blízká nebyla.
O to větší šok pro mě bylo, když najednou odešla. Najednou jsem neměla komu všechny ty věci říct. Ale naštěstí tady byl brácha, který mi dal čas a nechal mě najít si k němu cestu. Netlačil na mě, čekal až do chvíle, kdy jsem to sama dokázala. Nebylo to jednoduché. Musela jsem se naučit svěřovat se mu, dokázat se mu otevřít. Když se to ale stalo, ulevilo se mi a začala jsem se čistit."
Vzpomenete si na den, kdy jste vyhrála SuperStar? Jaká jste měla očekávání?
"Úplně nejvíc ze všeho jsem se bála. Měla jsem strach, že mě to strhne někam, kam jsem věděla, že nechci jít. Bála jsem se, že podlehnu každému názoru, který se šustne kolem mě a že nedokážu zůstat svá. A tak jsem si připravila takovou obrannou zeď, díky které jsem tohle všechno ustála. Později jsem si začala být sama sebou jistá, věděla jsem, že všechno záleží jenom na mně - jestli se změním, anebo ne."
"Úplně nejvíc ze všeho jsem se bála. Měla jsem strach, že mě to strhne někam, kam jsem věděla, že nechci jít. Bála jsem se, že podlehnu každému názoru, který se šustne kolem mě a že nedokážu zůstat svá. A tak jsem si připravila takovou obrannou zeď, díky které jsem tohle všechno ustála. Později jsem si začala být sama sebou jistá, věděla jsem, že všechno záleží jenom na mně - jestli se změním, anebo ne."
A jaká byla pak realita? Co vás příjemně překvapilo, a co naopak zklamalo?
"Největší překvapení pro mě bylo to, jak mě fanoušci brali na festivalech. Měla jsem totiž obavy, že pro ně budu ta ze SuperStar a nebudou mi věřit. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Přijela jsem na festival, vystoupila na pódium a lidi mi tleskali.
"Největší překvapení pro mě bylo to, jak mě fanoušci brali na festivalech. Měla jsem totiž obavy, že pro ně budu ta ze SuperStar a nebudou mi věřit. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Přijela jsem na festival, vystoupila na pódium a lidi mi tleskali.
Měla jsem pocit, že mi věří a já tam patřím. V to jsem ani nedoufala. Bála jsem se, že mě vypískají. Naopak nepříjemné mi bylo zjištění, jak funguje bulvár. Najednou jsem se o sobě dozvídala spoustu lží. Dlouho jsem se s tou bezmocí nemohla vyrovnat. Vždycky, když jsem si o sobě nějaký výmysl přečetla, dovádělo mě to k šílenství.
Měla jsem chuť někam běžet a všechny ty lháře zmlátit na jednu hromadu. Když se nechám vytočit, umím být hodně vzteklá. Po čase jsem ale pochopila, že obrana neexistuje. Naučila jsem se to nevnímat, být smířená a nenechávat se tím ničit. Hodně mi v tom pomohly koncerty, kde jsem byla v kontaktu se svým publikem, které očividně žádné takové lži neřešilo."
Řekla jste, že jste vzteklá. Vůbec si to nedokážu představit,
co vás přivádí do varu?
"Nejčastěji mě rozčílí prkotiny a banality. Dá se říct, že jsem trochu cholerická. Stačí, když mám špatnou náladu, něco se nepovede a už se vztekám. Potom se to stupňuje, jsem naštvaná sama na sebe, v tu chvíli se nemám ráda a pak ta energie musí ven. Nejčastěji to odnesou věci, které mám kolem sebe. Začnu s nima házet. Ale v poslední době se s tím snažím něco dělat."
co vás přivádí do varu?
"Nejčastěji mě rozčílí prkotiny a banality. Dá se říct, že jsem trochu cholerická. Stačí, když mám špatnou náladu, něco se nepovede a už se vztekám. Potom se to stupňuje, jsem naštvaná sama na sebe, v tu chvíli se nemám ráda a pak ta energie musí ven. Nejčastěji to odnesou věci, které mám kolem sebe. Začnu s nima házet. Ale v poslední době se s tím snažím něco dělat."
Dočetla jsem se, že nerada mluvíte o svém soukromí. Je to pravda?
"Ano, do určité míry je mi to nepříjemné. Zvlášť, když jsou novináři vlezlí a sledují mě. To mi opravdu vadí."
"Ano, do určité míry je mi to nepříjemné. Zvlášť, když jsou novináři vlezlí a sledují mě. To mi opravdu vadí."
Už jste zažila nějakou opravdovou sledovačku?
"Ano, ale bohužel pro toho novináře a bohudík pro mě, to nakonec nevyšlo. Jela jsem v autě a všimla jsem si, že za mnou už delší dobu jede stejné auto. Pak jsem ve zpětné zrcátku poznala povědomou tvář. A tak jsem zavolala bráchovi a ten mi poradil, ať ho svedu na falešnou stopu. Zavezla jsem ho do slepé uličky, kde už čekal brácha. Když jsme zastavili, brácha došel k autu a zakřičel - co tady děláš? On se hrozně lekl a ujel. Takže ani nestačil nic vyfotit."
"Ano, ale bohužel pro toho novináře a bohudík pro mě, to nakonec nevyšlo. Jela jsem v autě a všimla jsem si, že za mnou už delší dobu jede stejné auto. Pak jsem ve zpětné zrcátku poznala povědomou tvář. A tak jsem zavolala bráchovi a ten mi poradil, ať ho svedu na falešnou stopu. Zavezla jsem ho do slepé uličky, kde už čekal brácha. Když jsme zastavili, brácha došel k autu a zakřičel - co tady děláš? On se hrozně lekl a ujel. Takže ani nestačil nic vyfotit."
Vaše texty na nové desce jsou také hodně o vztazích. Jak to máte ve vztazích?
"Texty jsou sice o vztazích, ale nejenom o těch partnerských. O všech možných vztazích. Jak to mám? No, já nevím. Nevím, kam míříte?"
"Texty jsou sice o vztazích, ale nejenom o těch partnerských. O všech možných vztazích. Jak to mám? No, já nevím. Nevím, kam míříte?"
Nikam! Jen že jste ještě žádného partnera neukázala, takže to může vypadat, že jste malá a ani s nikým nechodíte…
"Aha. To je tím, že svůj osobní život a soukromí si přece jenom chráním. Nechci ho využívat ani zneužívat, vykřikovat do světa. Nikdy bych si nenechala třeba vyfotit svůj byt. To jsou věci, které patří jenom mně. Moc se toho o mně nedozvíte.
"Aha. To je tím, že svůj osobní život a soukromí si přece jenom chráním. Nechci ho využívat ani zneužívat, vykřikovat do světa. Nikdy bych si nenechala třeba vyfotit svůj byt. To jsou věci, které patří jenom mně. Moc se toho o mně nedozvíte.
A pokud budeme mluvit obecně. Jak by měl vypadat fungující vztah?
"Vztah je podle mě založený hlavně na přátelství a vzájemné toleranci. Samotné zamilování, ten výbuch emocí, není to nejdůležitější. To podstatné se prověří až časem."
"Vztah je podle mě založený hlavně na přátelství a vzájemné toleranci. Samotné zamilování, ten výbuch emocí, není to nejdůležitější. To podstatné se prověří až časem."
Jakou roli ve vztahu zastáváte?
"Určitě nejsem introvert. A také nesouhlasím s tím, že by měl někdo někoho ovládat. Pro mě je ve vztahu důležitá svoboda. Potřebuju si dál žít svůj život, dělat si své věci. A k tomu je někdo vedle mě, volně, bez vzájemného omezování. V jakémkoliv vztahu potřebuju svobodu."
"Určitě nejsem introvert. A také nesouhlasím s tím, že by měl někdo někoho ovládat. Pro mě je ve vztahu důležitá svoboda. Potřebuju si dál žít svůj život, dělat si své věci. A k tomu je někdo vedle mě, volně, bez vzájemného omezování. V jakémkoliv vztahu potřebuju svobodu."
Působíte na mě jako velmi zodpovědná. Dovolíte si udělat
něco bláznivého?
"Nemyslím si o sobě, že jsem nějak příliš zodpovědná. Na druhou stranu si ale také dovolím udělat něco neplánovaného. I když jdu druhý den ráno do studia, zajdu si večer někam sednout. Pokud mám náladu, dopřeju si i příjemné věci."
něco bláznivého?
"Nemyslím si o sobě, že jsem nějak příliš zodpovědná. Na druhou stranu si ale také dovolím udělat něco neplánovaného. I když jdu druhý den ráno do studia, zajdu si večer někam sednout. Pokud mám náladu, dopřeju si i příjemné věci."
Pracujete hodně?
"Od roku 2004 celkem ano. Ale určitě to není tak, že bych nedokázala odpočívat nebo lenošit."
"Od roku 2004 celkem ano. Ale určitě to není tak, že bych nedokázala odpočívat nebo lenošit."
Jak vypadá váš pracovní den?
"Pokud je období koncertů, tak chodím spát velmi pozdě a na nic jiného mi čas nezbývá. Pokud chodím do studia, tak vstávám kolem desáté a ve studiu zůstávám tak dlouho, jak je potřeba. Nemám pravidelný denní rytmus, upravuju ho podle toho, co se děje."
"Pokud je období koncertů, tak chodím spát velmi pozdě a na nic jiného mi čas nezbývá. Pokud chodím do studia, tak vstávám kolem desáté a ve studiu zůstávám tak dlouho, jak je potřeba. Nemám pravidelný denní rytmus, upravuju ho podle toho, co se děje."
A jak se stravujete?
Úplně nejradši jím zeleninu a ovoce.
Úplně nejradši jím zeleninu a ovoce.
Máte doma ledničku?
Ano, mám!
Ano, mám!
A vaříte?
"Ano, pokud mám čas, tak i vařím. Nejradši mám těstoviny. Ty doma kuchtím docela často."
"Ano, pokud mám čas, tak i vařím. Nejradši mám těstoviny. Ty doma kuchtím docela často."
Zdají se vám v noci sny?
"Ano, ale v poslední době si je skoro vůbec nepamatuju. Dost často mě v nich někdo honí, chce mě uškrtit, nebo někam zavřít. Anebo se mi zdají i hezké sny, ve kterých se uskuteční setkání s někým, s kým už to třeba ani není reálné. Zdají se mi ale i legrační sny. Podle toho, jak jsem unavená a jak dobře usínám. Většinou ale chodím spát pozdě a pak už se mi sny nezdají vůbec."
"Ano, ale v poslední době si je skoro vůbec nepamatuju. Dost často mě v nich někdo honí, chce mě uškrtit, nebo někam zavřít. Anebo se mi zdají i hezké sny, ve kterých se uskuteční setkání s někým, s kým už to třeba ani není reálné. Zdají se mi ale i legrační sny. Podle toho, jak jsem unavená a jak dobře usínám. Většinou ale chodím spát pozdě a pak už se mi sny nezdají vůbec."
A o čem si sníte přes den?
"O svých přáních. Sním si o tom, jak by měl můj život i kariéra vypadat třeba za deset let. Chtěla bych ven z civilizace, žít někde v přírodě a mít čas celé dopoledne třeba jenom čučet do stromu, to by mě bavilo. V Praze bych se asi zbláznila. Naštěstí jsem tady nevyrůstala. Všechno mi tady připadá ryché a uspěchané. V přírodě se čas zpomalí."
"O svých přáních. Sním si o tom, jak by měl můj život i kariéra vypadat třeba za deset let. Chtěla bych ven z civilizace, žít někde v přírodě a mít čas celé dopoledne třeba jenom čučet do stromu, to by mě bavilo. V Praze bych se asi zbláznila. Naštěstí jsem tady nevyrůstala. Všechno mi tady připadá ryché a uspěchané. V přírodě se čas zpomalí."
Teď tedy žijete v Praze v bytě?
Ano.
Ano.
A nejste spokojená?
"Nemůžu říct, že bych byla nešťastná, ale určitě tady nechci zůstat celý život."
"Nemůžu říct, že bych byla nešťastná, ale určitě tady nechci zůstat celý život."
Kdybyste mohla vrátit čas a znovu se rozhodovat, zda jít, nebo nejít do SuperStar, jak byste se rozhodla?
"Kdyby to bylo tak jako předtím a přihlásil by mě táta, tak asi ano. Ale pokud bych věděla to, co vím teď, měla všechny informace a zkušenosti, tak asi ne. Už bych to znovu neudělala."
"Kdyby to bylo tak jako předtím a přihlásil by mě táta, tak asi ano. Ale pokud bych věděla to, co vím teď, měla všechny informace a zkušenosti, tak asi ne. Už bych to znovu neudělala."
Monika Apsolunová
3. srpna 2007 v 16:17 | Katka
|
Rozhovory

"Když jsem na jevišti, tak v divadelním kostýmu, když někde vystupuji, tak v šatech, a když jsem doma, tak v teplákách a v triku. Když je to nutné, vyměním tepláky za džíny," tvrdí Monika Absolonová.
/* <![CDATA[ */ im.position('seznam.pack.rectangle','/super_clanek'); /* ]]> */ 
Kde nejraději nakupujete?
Když chci na vystoupení hodně hezké šaty, jdu za Táňou Kováříkovou nebo do Max Mary, mám ráda Fornarinu, Cottonfield, Mango, Zaru...
Jaké je vaše tajemství krásy?
Kdybych byla opravdová krasavice, asi bych měla nějaké tajemství, ale klasická krasavice nejsem, jenom mám zajímavý obličej...
Jakou značku dekorativní kosmetiky používáte?
Všeho druhu. Na kosmetice ulítávám a utrácím za ni spoustu peněz. Stíny mám od Diora, místo make-upu používám pudry, třeba rozjasňující od Shiseida, řasenku Yves Saint Laurent a Carmex na rty, stojí jen dolar - a je super!
Co nesmí chybět ve vaší kabelce?
Voňavka. Nenávidím pocit, že bych měla smrdět! Někteří kolegové mi vyčítají, že kolem nich projdu a za mnou se táhne oblak vůně - ale aspoň vědí, kdo prošel.
Čím jste charakteristická?
Když opominu tu vůni, pro někoho asi smíchem, pro někoho tím, že jsem zrychlená, upovídaná, obětavá a hlučná. Na můj smích mají někteří lidé alergii, těm vzkazuju: Já za to vážně nemůžu!
Jak vypadá váš ranní rituál?
Vstávám mezi osmou a devátou. Přítel chodí každý den do práce, takže jsem nějaký čas vstávala s ním v šest, ale po měsíci mě to přešlo, protože jsem kolem osmé večer, kdy jsem měla být v nejlepší kondici, měla útlum. Pak jdu se psem, snídám, třeba pacholíka, kterého miluju...
Jaký by měl být ideální muž?
Zodpovědný, pracovitý, milující a měla by s ním být legrace, prostě měl by to být člověk do nepohody. Mám pocit, že bych měla k muži vzhlížet, ale v dnešní době to tak, bohužel, už moc nefunguje. Vždycky má chlap něco, ale chybí mu dalších pět věcí, které mě baví. Jsem v tomhle náročná. Chci, aby můj partner byl v pohodě, osobnost a neměl mindráky.
Čeho si na muži všimnete nejdříve?
Hlasu. Úsměvu.
Se kterou osobností byste se chtěla potkat?
S Václavem a Dagmar Havlovými. Nemám ráda politiku a on je jediný politik, který mě bavil, kterého jsem fakt měla ráda. Na Dagmar se mi líbí, že je noblesní, když jsem ji viděla po boku manžela jako naši první dámu třeba ve Washingtonu, byla jsem na ni pyšná.
Koho zajímavého jste potkala v poslední době?
Spoustu lidí, ale naposledy to byl režisér Bednárik při zkoušení Angeliky, zvláštní a jedinečný člověk, se kterým jsem naposledy dělala před dvanácti lety na Draculovi.
Co byste nepřála ani největšímu nepříteli?
Nemoc a bezmocnost.
Jaké místo na zemi vás učarovalo?
Toskánsko. Byla jsem tam s člověkem, kterého mám ráda, bylo krásné počasí, jedla jsem skvělá jídla, pila výborná vína a všechno tak krásně zapadalo do sebe... Byl klid a nikam jsme nespěchali.

Když chci na vystoupení hodně hezké šaty, jdu za Táňou Kováříkovou nebo do Max Mary, mám ráda Fornarinu, Cottonfield, Mango, Zaru...
Jaké je vaše tajemství krásy?
Kdybych byla opravdová krasavice, asi bych měla nějaké tajemství, ale klasická krasavice nejsem, jenom mám zajímavý obličej...
Jakou značku dekorativní kosmetiky používáte?
Všeho druhu. Na kosmetice ulítávám a utrácím za ni spoustu peněz. Stíny mám od Diora, místo make-upu používám pudry, třeba rozjasňující od Shiseida, řasenku Yves Saint Laurent a Carmex na rty, stojí jen dolar - a je super!
Co nesmí chybět ve vaší kabelce?
Voňavka. Nenávidím pocit, že bych měla smrdět! Někteří kolegové mi vyčítají, že kolem nich projdu a za mnou se táhne oblak vůně - ale aspoň vědí, kdo prošel.
Čím jste charakteristická?
Když opominu tu vůni, pro někoho asi smíchem, pro někoho tím, že jsem zrychlená, upovídaná, obětavá a hlučná. Na můj smích mají někteří lidé alergii, těm vzkazuju: Já za to vážně nemůžu!
Jak vypadá váš ranní rituál?
Vstávám mezi osmou a devátou. Přítel chodí každý den do práce, takže jsem nějaký čas vstávala s ním v šest, ale po měsíci mě to přešlo, protože jsem kolem osmé večer, kdy jsem měla být v nejlepší kondici, měla útlum. Pak jdu se psem, snídám, třeba pacholíka, kterého miluju...
Jaký by měl být ideální muž?
Zodpovědný, pracovitý, milující a měla by s ním být legrace, prostě měl by to být člověk do nepohody. Mám pocit, že bych měla k muži vzhlížet, ale v dnešní době to tak, bohužel, už moc nefunguje. Vždycky má chlap něco, ale chybí mu dalších pět věcí, které mě baví. Jsem v tomhle náročná. Chci, aby můj partner byl v pohodě, osobnost a neměl mindráky.
Čeho si na muži všimnete nejdříve?
Hlasu. Úsměvu.
Se kterou osobností byste se chtěla potkat?
S Václavem a Dagmar Havlovými. Nemám ráda politiku a on je jediný politik, který mě bavil, kterého jsem fakt měla ráda. Na Dagmar se mi líbí, že je noblesní, když jsem ji viděla po boku manžela jako naši první dámu třeba ve Washingtonu, byla jsem na ni pyšná.
Koho zajímavého jste potkala v poslední době?
Spoustu lidí, ale naposledy to byl režisér Bednárik při zkoušení Angeliky, zvláštní a jedinečný člověk, se kterým jsem naposledy dělala před dvanácti lety na Draculovi.
Co byste nepřála ani největšímu nepříteli?
Nemoc a bezmocnost.
Jaké místo na zemi vás učarovalo?
Toskánsko. Byla jsem tam s člověkem, kterého mám ráda, bylo krásné počasí, jedla jsem skvělá jídla, pila výborná vína a všechno tak krásně zapadalo do sebe... Byl klid a nikam jsme nespěchali.

Pravidla stáje
1. srpna 2007 v 13:37 | katka
|
Virtualni stáj ufotek
Pravidla stáje Ufonek
Zaškrtnutím políčka "Souhlasím s podmínkami" v registračním formuláři potvrdil uživatel svůj souhlas s těmito pravidly:
1. Je povoleno mít pouze jeden účet (profil). Při zjištění násobné registrace budou všechny účty podvádějícího bez náhrady zrušeny.
2. Připojuje-li se někdo další z vašeho počítače, je potřeba uvést ho ve svém profilu -> přesný login vepište do kolonky Další lidé. Když to neuděláte, bude to vypadat, že tu máte více účtů (a můžou tedy být smazány). Mezi uživateli na jednom PC nejsou povoleny žádné převody (např. v bazaru či na trhu). Nikdy nemůžeme na 100% vědět, že se uživatel nesnaží podvádět.
3. Je nutné držet své heslo v tajnosti. Nikdo jiný vaše heslo znát nepotřebuje (a ani nesmí!). Bude-li někdo vaše heslo vyžadovat, oznamte to ihned adminům, snaží se o zničení vašeho účtu. Není povoleno přihlašovat se na jiný účet než svůj vlastní.
4. Ve všech částech stáje je povoleno používat pouze vlastní fotografie (vlastnoručně focené) nebo fotografie s povolením autora. K vlastním fotografiím i k fotografiím s povolením je nutné vždy uvést informace o fotografii: celé jméno autora a kontakt na něj (email), případně čím byla fotografie pořízena - u zvířat například v zajímavostech, v profilu co nejblíže k fotografii. Je nutné dodržet všechny podmínky autora k použití fotografie. U zvířat je možno používat foto s povolením jen takové, které není v naší galerii. Je také možné vybrat si foto z místní galerie dle postupu, více je uvedeno při vytváření či úpravě zvířátka. Vložením fotografie uživatel souhlasí s využitím fotografie pro účely stáje Ufonek.
5. Je zakázáno jakkoli ovlivňovat hlasování do výstav či závodů a podobných akcí (např. prosby o hlasy, výměny hlasů, upoutávky...) a to kdekoli (vzkazy, profil, pokec, kecálek, jméno koně...). Je zakázáno prosit o hodnocení profilu. Takovéto jednání je nefér a budeme ho pokutovat a trestat.
6. Je zakázáno tapetovat (psát to samé pořád dokola), nadávat ostatním či je jakýmkoli způsobem urážet - takové chování véde ke smazání profilu ze stáje. Sprostá slova se tu nepoužívají a nejsou tolerovány.
7. Reklama a upoutávky na jakékoli webové stránky jsou tu zakázány. Tato činnost je pokutována. Při opakování vám bude zrušen účet. Adresu na svoji webovou stránku můžete uvést v profilu do kolonky Můj web. Dále můžete uvést web do kolonky původ fotografie, máte-li povolení od fotografa, který toto vyžaduje (může tam být ale uvedena skutečně pouze adresa webu daného fotografa). Také je zde možnost umístění vašeho banneru jakožto placené reklamy.
8. Ve vzkazech uvádějte odpovídající předmět. Předměty typu ahoj, tři tečky a podobně či vůbec žádné předměty nevypovídají o obsahu vzkazu a zvlášť pokud píšete adminovi, nemusí se vám na takový vzkaz dostat odpovědi. Když už potřebujete psát adminovi, tak s předmětem, který se týká vašeho problému. POZOR - nepište jeden problém více adminům či rádcům.
9. Je zakázáno rozesílání reklam a řetězových dopisů přes vzkazy. Mezi reklamy se počítá mimo jiné nabídka různých věcí v rámci stáje (připouštění, prodej koně apod.), prosby o hlasování či upoutávky na jakékoli weby a podobně. Na prodej zvířat je vyhrazena místnost v pokecu - Tržiště.
10. Není povolena výměna zvířátek za reálné věci!
11. Mezi koně patří pouze koně, mezi pejsky pouze pejsci a mezi mazlíčky pouze zvířátka. Chování lidí není povoleno v žádné z kategorií. Stejně tak nepatří mezi koně zebry a ani mezi mazlíčky koně (ti mají vlastní kategorii).
12. Účet, jehož uživatel jej používá v rozporu s dobrými mravy, platnými zákony a obecně uznávanými etickými a morálními principy společnosti bude ze stáje odstraněn.
13. Závody se pořádají jen v rámci stáje. Není možné počítat body z jiných závodů, bylo by to nefér vůči ostatním členům stáje, kteří o těchto závodech nevěděli. Navíc jsou někdy cizí závody na naprosto jiné úrovni a za naprosto přehnané odměny.
14. Je zakázáno nabádat ostatní uživatele k porušování těchto pravidel (například nabízením hlasů do výstav těm, kteří si o to napíšou).
15. Je přísně zakázáno zneužívat případných nalezených chyb v systému. Uživatel je povinen každou nalezenou chybu nahlásit administrátorům.
16. Provozovatel si vyhrazuje právo na změnu těchto pravidel bez předchozího upozornění. Uživatelé jsou povinni sledovat změny pravidel a řídit se jimi.
V jednotlivých sekcích se mohou objevit doplňující pravidla a vysvětlivky, je vhodné si vždy vše pořádně přečíst ;o)
1. Je povoleno mít pouze jeden účet (profil). Při zjištění násobné registrace budou všechny účty podvádějícího bez náhrady zrušeny.
2. Připojuje-li se někdo další z vašeho počítače, je potřeba uvést ho ve svém profilu -> přesný login vepište do kolonky Další lidé. Když to neuděláte, bude to vypadat, že tu máte více účtů (a můžou tedy být smazány). Mezi uživateli na jednom PC nejsou povoleny žádné převody (např. v bazaru či na trhu). Nikdy nemůžeme na 100% vědět, že se uživatel nesnaží podvádět.
3. Je nutné držet své heslo v tajnosti. Nikdo jiný vaše heslo znát nepotřebuje (a ani nesmí!). Bude-li někdo vaše heslo vyžadovat, oznamte to ihned adminům, snaží se o zničení vašeho účtu. Není povoleno přihlašovat se na jiný účet než svůj vlastní.
4. Ve všech částech stáje je povoleno používat pouze vlastní fotografie (vlastnoručně focené) nebo fotografie s povolením autora. K vlastním fotografiím i k fotografiím s povolením je nutné vždy uvést informace o fotografii: celé jméno autora a kontakt na něj (email), případně čím byla fotografie pořízena - u zvířat například v zajímavostech, v profilu co nejblíže k fotografii. Je nutné dodržet všechny podmínky autora k použití fotografie. U zvířat je možno používat foto s povolením jen takové, které není v naší galerii. Je také možné vybrat si foto z místní galerie dle postupu, více je uvedeno při vytváření či úpravě zvířátka. Vložením fotografie uživatel souhlasí s využitím fotografie pro účely stáje Ufonek.
5. Je zakázáno jakkoli ovlivňovat hlasování do výstav či závodů a podobných akcí (např. prosby o hlasy, výměny hlasů, upoutávky...) a to kdekoli (vzkazy, profil, pokec, kecálek, jméno koně...). Je zakázáno prosit o hodnocení profilu. Takovéto jednání je nefér a budeme ho pokutovat a trestat.
6. Je zakázáno tapetovat (psát to samé pořád dokola), nadávat ostatním či je jakýmkoli způsobem urážet - takové chování véde ke smazání profilu ze stáje. Sprostá slova se tu nepoužívají a nejsou tolerovány.
7. Reklama a upoutávky na jakékoli webové stránky jsou tu zakázány. Tato činnost je pokutována. Při opakování vám bude zrušen účet. Adresu na svoji webovou stránku můžete uvést v profilu do kolonky Můj web. Dále můžete uvést web do kolonky původ fotografie, máte-li povolení od fotografa, který toto vyžaduje (může tam být ale uvedena skutečně pouze adresa webu daného fotografa). Také je zde možnost umístění vašeho banneru jakožto placené reklamy.
8. Ve vzkazech uvádějte odpovídající předmět. Předměty typu ahoj, tři tečky a podobně či vůbec žádné předměty nevypovídají o obsahu vzkazu a zvlášť pokud píšete adminovi, nemusí se vám na takový vzkaz dostat odpovědi. Když už potřebujete psát adminovi, tak s předmětem, který se týká vašeho problému. POZOR - nepište jeden problém více adminům či rádcům.
9. Je zakázáno rozesílání reklam a řetězových dopisů přes vzkazy. Mezi reklamy se počítá mimo jiné nabídka různých věcí v rámci stáje (připouštění, prodej koně apod.), prosby o hlasování či upoutávky na jakékoli weby a podobně. Na prodej zvířat je vyhrazena místnost v pokecu - Tržiště.
10. Není povolena výměna zvířátek za reálné věci!
11. Mezi koně patří pouze koně, mezi pejsky pouze pejsci a mezi mazlíčky pouze zvířátka. Chování lidí není povoleno v žádné z kategorií. Stejně tak nepatří mezi koně zebry a ani mezi mazlíčky koně (ti mají vlastní kategorii).
12. Účet, jehož uživatel jej používá v rozporu s dobrými mravy, platnými zákony a obecně uznávanými etickými a morálními principy společnosti bude ze stáje odstraněn.
13. Závody se pořádají jen v rámci stáje. Není možné počítat body z jiných závodů, bylo by to nefér vůči ostatním členům stáje, kteří o těchto závodech nevěděli. Navíc jsou někdy cizí závody na naprosto jiné úrovni a za naprosto přehnané odměny.
14. Je zakázáno nabádat ostatní uživatele k porušování těchto pravidel (například nabízením hlasů do výstav těm, kteří si o to napíšou).
15. Je přísně zakázáno zneužívat případných nalezených chyb v systému. Uživatel je povinen každou nalezenou chybu nahlásit administrátorům.
16. Provozovatel si vyhrazuje právo na změnu těchto pravidel bez předchozího upozornění. Uživatelé jsou povinni sledovat změny pravidel a řídit se jimi.
V jednotlivých sekcích se mohou objevit doplňující pravidla a vysvětlivky, je vhodné si vždy vše pořádně přečíst ;o)
Časté dotazy
30. července 2007 v 23:30 | katka
|
Virtualni stáj ufotek
Ahoj tady vám dám odpovědi na dotazy které jsem sem dala z www.staj.ufonek.net
tedy z ufonka tak jetli chcete něco vědět právě z ufonka tak si to přečtěte:
Časté dotazy
Jak si mám vytvořit zvířátko?
Po registraci, aktivaci a přihlášení si u nás můžeš ustájit koníka, pejska či jiného mazlíčka. Nezapomeň, že potom je potřeba se o něj starat. Vytvoření koníka se provádí v záložce Moji koně. Koníka vytvoříš kliknutím na tlačítko ustájit. Podobně je tomu u pejsků a mazlíčků, jen ti se vytváří vždy pod svojí záložkou -> pejsi v sekci Moji pejsci, mazlíčci v sekci Moji mazlíčci.
Jak se o ně mám starat?
Jakmile máš koníka či jiné zvíře ustájené, je potřeba se o něj starat. To se dělá také přes záložky dle daného zvířete (Moji koně, Moji pejsci, Moji mazlíčci). Kliknutím na jméno tvého zvířátka se dostaneš k němu do boxu, kde vidíš veškeré informace o něm - a také rámeček, do kterého se píše, co jsi s ním dělal(a) - tzv. péče neboli docházka. Kydat, krmit a doplňovat vodu nemusíš - máme automatické napáječky, kydá a krmí služba. Koníka můžeš dát do výběhu, vzít ho na vyjížďku, trénovat či cokoli, co budeš chtít s koníkem dělat. Nepodporujeme ale žádné přetěžování koní neustálým tréninkem ani týrání koní!
Chci trénovat koně, kliknu na bičík a odkáže mě to na hlavní stránku, co mám dělat?
V prohlížeči bude pravděpodobně vypnutý JavaScript (není nutné jej mít, ale spousta věcí je poté pohodlnější :-P). Stačí ale do políčka se staráním napsat na začátek "TRÉNINK -" (bez uvozovek, s pomlčkou) a systém to poté pozná.
Do kdy musím mít zaplacené ustájení?
Ustájení musí být zaplacené vždy do 25. dne v měsíci. Je jedno, zda zaplatíš na začátku nebo na konci lhůty. Po tomto termínu mažeme koně, psy a mazlíčky bez zaplaceného ustájení. Ustájení se dá zaplatit v sekcích dle daného druhu zvířátka (Moji koně, Moji pejsci, Moji mazlíčci).
Jak často bych měl(a) do stáje chodit?
Tak často jak ti to vyhovuje, ale alespoň jednou za 14 dní. Pokud se dlouho neukážeš či se nebudeš starat o svá zvířátka, můžeš o vše přijít.
Proč nemůžu mít zaregistrovány dva účty?
Vzhledem k možnému přesunu bodů mezi uživateli (prodej koní, připouštění...) by mohlo docházet ke snadným podvodům, kdy by si někdo zaregistroval fiktivní účet a poté nějakým způsobem převáděl body na sebe. Proto jsme velmi přísní, když najdeme uživatele s více účty - většinou následuje vymazání všech jeho účtů bez náhrady!
Nemůžu se postarat o místního koníka, jakto?
O místního koníka se můžeš starat každé tři hodiny. Ovšem i o každého koníka zvlášť se lze postarat vždy až po třech hodinách. Kupříkladu když jsem bral v 10:00 Piráta, mohu dalšího místního koně vzít až v 13:00, ale nemůžu vzít třeba Osuda, kterého někdo bral ve 12:00 (někdo ho bude moci vzít až v 15:00).
Co znamenají hvězdičky u některých uživatelů?
Hvězdičky označují tzv. Zlatý účet, který přináší další možnosti a výhody :) Například psaní smajlíků ve vzkazech a v knihách, možnost změny barvy na stránkách (tzv. stylu stránky) či přednostní získání funkce :) Více informací zde
Můžu někomu darovat část svých bodů?
Body nikomu darovat nejdou. Každý je musí získat sám poctivou cestou, převody bodů mezi uživateli nejsou povoleny.
Jak můžu získat nějakou funkci?
Strávil/a-li jsi ve stáji více jak 10 hodin, jdi do pořadníku a zaškrtni funkce, které bys chtěla vykonávat. Je lepší zaškrtnout jich víc, je pak vyšší šance, že některou z nich získáš. Není přesně stanovená doba, jak dlouho se na funkci čeká. O funkce jako trenér, psí trenér, pořadatel miniakcí apod je velký zájem, je proto nízká šance, že tuto funkci získáš. U každé funkce je napsán počet čekatelů. Chceš-li zvýšit svou šanci na získání funkce, pořiď si Zlatý účet.
Po registraci, aktivaci a přihlášení si u nás můžeš ustájit koníka, pejska či jiného mazlíčka. Nezapomeň, že potom je potřeba se o něj starat. Vytvoření koníka se provádí v záložce Moji koně. Koníka vytvoříš kliknutím na tlačítko ustájit. Podobně je tomu u pejsků a mazlíčků, jen ti se vytváří vždy pod svojí záložkou -> pejsi v sekci Moji pejsci, mazlíčci v sekci Moji mazlíčci.
Jak se o ně mám starat?
Jakmile máš koníka či jiné zvíře ustájené, je potřeba se o něj starat. To se dělá také přes záložky dle daného zvířete (Moji koně, Moji pejsci, Moji mazlíčci). Kliknutím na jméno tvého zvířátka se dostaneš k němu do boxu, kde vidíš veškeré informace o něm - a také rámeček, do kterého se píše, co jsi s ním dělal(a) - tzv. péče neboli docházka. Kydat, krmit a doplňovat vodu nemusíš - máme automatické napáječky, kydá a krmí služba. Koníka můžeš dát do výběhu, vzít ho na vyjížďku, trénovat či cokoli, co budeš chtít s koníkem dělat. Nepodporujeme ale žádné přetěžování koní neustálým tréninkem ani týrání koní!
Chci trénovat koně, kliknu na bičík a odkáže mě to na hlavní stránku, co mám dělat?
V prohlížeči bude pravděpodobně vypnutý JavaScript (není nutné jej mít, ale spousta věcí je poté pohodlnější :-P). Stačí ale do políčka se staráním napsat na začátek "TRÉNINK -" (bez uvozovek, s pomlčkou) a systém to poté pozná.
Do kdy musím mít zaplacené ustájení?
Ustájení musí být zaplacené vždy do 25. dne v měsíci. Je jedno, zda zaplatíš na začátku nebo na konci lhůty. Po tomto termínu mažeme koně, psy a mazlíčky bez zaplaceného ustájení. Ustájení se dá zaplatit v sekcích dle daného druhu zvířátka (Moji koně, Moji pejsci, Moji mazlíčci).
Jak často bych měl(a) do stáje chodit?
Tak často jak ti to vyhovuje, ale alespoň jednou za 14 dní. Pokud se dlouho neukážeš či se nebudeš starat o svá zvířátka, můžeš o vše přijít.
Proč nemůžu mít zaregistrovány dva účty?
Vzhledem k možnému přesunu bodů mezi uživateli (prodej koní, připouštění...) by mohlo docházet ke snadným podvodům, kdy by si někdo zaregistroval fiktivní účet a poté nějakým způsobem převáděl body na sebe. Proto jsme velmi přísní, když najdeme uživatele s více účty - většinou následuje vymazání všech jeho účtů bez náhrady!
Nemůžu se postarat o místního koníka, jakto?
O místního koníka se můžeš starat každé tři hodiny. Ovšem i o každého koníka zvlášť se lze postarat vždy až po třech hodinách. Kupříkladu když jsem bral v 10:00 Piráta, mohu dalšího místního koně vzít až v 13:00, ale nemůžu vzít třeba Osuda, kterého někdo bral ve 12:00 (někdo ho bude moci vzít až v 15:00).
Co znamenají hvězdičky u některých uživatelů?
Hvězdičky označují tzv. Zlatý účet, který přináší další možnosti a výhody :) Například psaní smajlíků ve vzkazech a v knihách, možnost změny barvy na stránkách (tzv. stylu stránky) či přednostní získání funkce :) Více informací zde
Můžu někomu darovat část svých bodů?
Body nikomu darovat nejdou. Každý je musí získat sám poctivou cestou, převody bodů mezi uživateli nejsou povoleny.
Jak můžu získat nějakou funkci?
Strávil/a-li jsi ve stáji více jak 10 hodin, jdi do pořadníku a zaškrtni funkce, které bys chtěla vykonávat. Je lepší zaškrtnout jich víc, je pak vyšší šance, že některou z nich získáš. Není přesně stanovená doba, jak dlouho se na funkci čeká. O funkce jako trenér, psí trenér, pořadatel miniakcí apod je velký zájem, je proto nízká šance, že tuto funkci získáš. U každé funkce je napsán počet čekatelů. Chceš-li zvýšit svou šanci na získání funkce, pořiď si Zlatý účet.
Přeji abyste to pochopili a našli jste svůj dotaz
